Můj skoro půlrok s Ubuntu 22.04

Jak už víte z jednoho z předešlých článků, po 10 letech jsem se vrátil k Linuxu a jmenovitě k Ubuntu. Dnes mě napadlo se kouknout, jak dlouho ho už mám nainstalovaný. Stačilo trochu "Googlení" a zjistil jsem (pomocí příkazu sudo dumpe2fs /dev/sdb2 | grep 'Filesystem created:'), že to je 5 měsíců, což je asi vhodná doba se rozepsat, o tom, co jsem s ním zažil, proč jsem ho vůbec nainstaloval, a co v něm používám. 

a) proč jsem ho nainstaloval

Psal se přelom jara a léta 2022, nedaleko nás zuří naprosto zbytečná válka rozpoutaná diktátorem Putinem a u nás se vlivem toho rozpoutala inflační spirála. Což stačilo mému tehdejšímu zaměstnavateli, aby si vymyslel důvod, proč mi nepřidat, stejně jako jiným kolegům, co odešli přede mnou. 

Jelikož peníze byly více než když potřeba a já tak práskl do stolu a začal si hledat lepší práci (ač to opravdu nerad dělám). Naskytla se vhodná pracovní příležitost, kde bych pracoval, v mém případě poprvé v profesním životě, s Linuxem. Nelenil jsem a v rámci přípravy na pozici jsem si ho nainstaloval, abych si oživil nejen své linuxové znalosti, ale naučil se i technologie jiné, nové, které bych potřeboval na danou pozici. 

Práci jsem nakonec získal a já se tak vrátil k Ubuntu. S Windows jsem od té doby prakticky nepracoval, a jelikož lze přes Steam Play hrát prakticky libovolnou hru (jen s Mafií II. jsem měl trochu problémy, ale i to se povedlo), tak Windows nezapínám ani v oněch vzácných chvílích, kdy mám chvilku na hry. 

Ale začněme pěkně popořádku u instalace, která vůbec nebyla jednoduchá a zabrala asi dva dny...

b) proč právě Ubuntu

Ubuntu má pravděpodobně největší uživatelskou základnu na světě (z linuxových distribucí) a jedná se tak o velmi populární distribuci, u které jsem očekával co nejméně problémů. Proto jsem vždy, když jsem měl chuť zas vyzkoušet Linux, vyzkoušel právě Ubuntu. Ne jinak tomu bylo i tentokrát. Samozřejmě jsem čas od času zkoušel i distribuce jiné, ale Ubuntu mě prostě zaujalo nejvíce. 

c) Instalace

Jako vždy, vše začalo u mé flashky, na kterou jsem pomocí aplikace Rufus nahrál live verzi Ubuntu 22.04 LTS a spustil jej. Aby to stálo za to, ještě předtím jsem si do počítače pořídil 512 GB SSD disk a vyhradil ho celý Ubuntu (zvolil jsem tradiční Ext4 souborový systém). 

Zde mě však čekal velký zádrhel. Instalace zprvu probíhala svižně a bezproblémově. Problém nastal při instalaci GRUBu. Ať jsem zvolil automatickou instalaci zavaděče, nebo nebo jsem i zvolil cílový oddíl, vždy to skončilo špatně. Nejprve jsem si říkal, že to v Ubuntu nezvládli, zkusil jsem tak i předchozí verzi Ubuntu, ale i distribuci úplně jinou, tuším že to byla Fedora i OpenSuse, ale vždy to skončilo stejně. 

Jedna z těch dvou mi alespoň vrátila nějakou chybovou hlášku a to tu, že EFI oddíl je hodně malý, a proto mě čekalo další elaborování.

Nakonec jsem vytvořil EFI oddíl na SSD disku pro Ubuntu a znovu nainstaloval systém. Ani toto nepomohlo. Ještě v době, kdy jsem nic o EFI oddílu nevěděl, jsem samozřejmě zkoušel přes LIVE verzi Ubuntu opravit GRUB, ale to nepomohlo. To bylo potřeba udělat až po vytvoření EFI oddílu.

Instalace byla po asi dvou dnech konečně dokončena. Nedovedu si představit, že tyhle problémy řeší běžný uživatel, který chce Ubuntu vyzkoušet třeba poprvé...a už vůbec nechápu, kde jsem při dřívější instalaci Windows udělal něco jinak, když tenhle problém moc lidí, zdá se, neřeší. 

d) První dny a týdny s Ubuntu

První dny a týdny byly spíše o přípravě na zaměstnání než o běžném používání Ubuntu, o kterém se rozepíšu později. Proto jsem instaloval aplikace jako Docker, Jenkins, Cypress, WebStorm, Visual Studio Code, učil se základům JavaScriptu (celý profesní život jsem používal Javu, ve spojení se Seleniem), která ač se asi běžnému člověku nezdá, toho s Javou moc společného nemá), TypeScriptu a mnoho dalšího, což jsem se snad nějakou základní formou povedlo. 

Naučil jsem se tak pomocí příkazové řádky spustit testovanou aplikaci (jednalo se o fork Trella v TypeScriptu), kterou jsem zkoušel testovat právě pomocí Cypressu, automatické testy jsem psal nakonec ve Visual Studiu Code a ukládal je do GITu. Z Gitu si to následně bral Jenkins a automatické testy spouštěl, zobrazení výsledků, se pak zobrazovalo na Cypress Dashboardu. Za pár dnů jsem si tak vlastně doma na koleně vytvořil malou imitaci toho, co mě bude čekat v nové práci... Pro všechny, co se chtějí naučit Cypress doporučuji YouTube kanál slovenského testera Filipa Hrice a jeho blog, skvělá studnice vědomostí, a to i pro ty, co neznají JavaScript a návazné technologie a znají třeba svět Javy a Selenia, jako já :)

Do reálného Trella jsem si psal své tasky, které musím v rámci přípravy udělat. Při nástupu do zaměstnání jsem se dozvěděl, že technologie nakonec bude jiné, ale alespoň základy zůstaly (Javascript, Typescript, Visual Studio Code, Jenkins, ten ale znám i z dřívějšího zaměstnání). Po nástupu jsem tak všechno mohl z domácího počítače smazat a začít používat Ubuntu i "normálně" :)

e) Normální používání

1) Běžné aplikace

Edge

Jak již víte z jiných článků na mém blogu, jdu asi trochu proti proudu a používám na Linuxu Edge od Microsoftu (zde a zde). Jako první aplikaci jsem nainstaloval právě Edge, získal si mě svou správou otevřených tabů. Ty lze otevírat do levého sloupečku a následně je seskupovat do jednotlivých balíčků. Ty balíčky lze zavírat nebo otevírat, přesně dle potřeby. 

Mám tak jeden balíček pro emaily, druhý pro sociální sítě, třetí pro pracovní věci, čtvrtý pro své prohlížečové TODO, tedy si tam odkládám věci, které si musím přečíst. A vždy mám otevřeny jen ty balíčky (složky) s taby, které mě zajímají. Mimo balíčky pak otevírám jen dočasné taby. Možná si říkáte, kolik GB RAM si tolik otevřených tabů vezme, tak vězte, že i s celým systémem je zabraná RAM o velikosti cca 6 GB a dalších 26 GB RAM se mi fláká do chvíle, než pustím něco náročnějšího, třeba nějakou hru.

Jelikož Edge vychází z jádra Chromium, které používá drtivá většina browserů vč. Chrome, čili není problém se zobrazováním stránek, jako tomu bylo u nesnášeného IE (a já ho neměl rád taky). Edge naštěstí přešel na Chromium a stal se z něj použitelný browser (konečně). 

SMPlayer

Jednou z dalších aplikací, kterou standardně instaluji nehledě na platformu, je SMPlayer. Jeho největšího rivala, VLC jsem si nikdy neoblíbil, SMPLayer se mi vždy více líbil a posledních 15 let nepoužívám nic jiného. Na druhou stranu díky různým stremovacím službám se již tolik na filmy klasickou cestou nedívám.

Double Commander

Jednou z mála aplikací, kterou na Ubuntu postrádám, je Total Commander. Pro Windows jsem si ho i koupil a celý život s Windows nepoužívám nic jiného, Průzkumníka tam prakticky neotevírám. V Linuxu to teď bylo jiné a skoro celou dobu (těch 5 měsíců) jsem se snažil používat standardního správce souborů. Až před pár dny jsem potřeboval něco nakopírovat na externí disk, a jelikož toho bylo více, musel jsem již použít něco sofistikovanějšího – nakonec jsem si vzpomněl na Double commander a ten v mezičase pěkně dozrál na ještě zajímavější alternativu. 

Steam

Samozřejmě jednou z prvních aplikací, kterou jsem nainstaloval, byl i Steam. Ten mě ostatně velmi překvapil. To, že mám ve své knihovničce pár titulů, které nativně běží i na Linuxu jsem věděl. Na notebooku, který jsem měl před současným počítačem, však neběžely optimálně a já musel chtě nechtě vždy přepínat mezi Linuxem a Windows, kde hry běžely v pořádku. 

S příchodem nového stolního počítače však běží svižně i na Linuxu a konečně tak nemusím přepínat. Největší šok mě však čekal ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl o Steam play, který používá hodně vylepšený Wine pro chod Windows only her. Člověku se tak otevře asi celá knihovna a může hrát, co mu hrdlo ráčí (pokud má čas :D )

Gnome extensions

Pro Gnome použité jako výchozí prostředí pro Ubuntu lze doinstalovat spoustu různých doplňků, kterými můžete rozšířit funkcionalitu svého prostředí. A to buď přímo přes svůj prohlížeč (do kterého je akorát potřeba doinstalovat jeden doplněk, stejně tak do Ubuntu), nebo přímo přes Gnome extension aplikaci, kterou je akorát potřeba doinstalovat, tu je ostatně potřeba myslím nainstalovat v každém případě. 

Správa rozšíření pomocí nainstalované aplikace

Přehled dostupných rozšíření přes webový prohlížeč, pomocí kterého můžete rozšíření i rovnou instalovat (informační hlášku netřeba asi řešit)

Pinta, GNU Paint, GIMP

Občas potřebuji něco "namalovat" (jde-li mé výtvory takto pojmenovat :D), případně potřebuji oříznout screenshot nebo něco podobné. A k tomu mám právě tyto tři grafické editory, a pružně mezi nimi přepínám, dle potřeby. První dva jsou náhradami za klasické malování a mají své mouchy, GIMP není potřeba představovat. Pro mé potřeby to je však pomyslný kanon na vrabce, proto ho mám jen pro případ nouze.

Visual studio code

Pro účely programování v TypeScriptu jsem si nakonec nejvíce oblíbil VS Code, který se mi ale dříve, než jsem se začal zajímat o programování v TS, moc nelíbil. Velkou výhodou je, že aplikace je zdarma, je multiplatformní, pomocí doplňků podporuje asi většinu programovacích jazyků a dalších důležitých technologií. Dalším důvodem byl i fakt, že ho používá i dříve zmíněný Filip Hříč na svém kanále o Cypress a já si tak na něj při studiu rychle naučil. 

Todoist

Velmi nedávno jsem se i začal zajímat o nějaké TODO aplikace, z malého průzkumu mi vyšel nejlépe prvě Todoist. Zajímavý vhled, nativní podpora Linuxu, zdarma, pro mobil, web i desktop, co více si přát. A omezení mě vlastně nijak zatím neomezují. A rovnou jsem jeden seznam s TODO nasdílel s manželkou pro rodinná TODO. 

2) Na co naopak dedikovanou aplikaci nepotřebuji, protože mám prohlížeč

Asi v mém mini výčtu Vám jistě chybí spousta aplikací, které normálně používáte. Na některé činnosti jsem si zvykl používat prohlížeč.

YouTube Music (čistý YouTube je něco trochu jiného)

Začnu asi tím nejdůležitějším – hudba. Už minimálně 7-10 let používám streamovanou hudbu u služby, která umožnuje upload vlastních písniček. Nejprve to byl Google Play Music, nyní Youtube Music. Uživatel nahraje hudbu do svého profilu a poslouchá. Dokud poslouchá vlastní muziku, tak není nijak omezován. Omezení přijde až s hudbou z nabídky Google, která je velmi široká. Tu lze poslouchat neomezeně, zdarma, ale s reklamou. A taky musí být samozřejmě online (stahovat může jen vlastní muziku, nebo cokoli, pokud si pořídí placený tarif) a nesmí uzamknout při poslechu mobil, ani přepnout aplikaci (opět se to nevztahuje na vlastní muziku), což je asi největší omezení. Pokud si ale budete poslouchat jen svou muziku, ničím není člověk omezován :)

Streamovaná hudba je parádní, sedím doma u PC, něco dělám a poslouchám hudbu. Práci dokončím, vypnu počítač, přepojím sluchátka a poslouchám přes mobil při čtení knihy. Stejné muzika, žádné pracné stahování, ruční synchronizace a podobně. Vše funguje. Na mobilu, v PC, v práci na NB (není problém to rozchodit i na např. TV), prostě všude. Hodně návykové :) Ale to jistě víte.

Emailový klient

Krom krátké epizody s eM Clientem ve Windows a kromě práce, jsem nikdy nepoužíval emailového klienta. Schránek zas nemám tolik, abych potřeboval klienta. Proto mám v pár tabech otevřené emailové schránky.

Správa fotek

Na fotky jsem měl kdysi Picasu, nepoužíval jsem sync, neměl jsem placený tarif. Posléze jsem chtěl fotky zálohovat, mít je k dispozici a fotky jednoduše sdílet s manželkou. Opět jsem zvolil cloudové řešení, opět šáhl po řešení od Google, samozřejmě mám na mysli Google Photos. Fotky byly zálohované, kdykoli k dispozici a přitom soukromé. Navíc manželka hned viděla, co jsem nafotil já (žádné složité nastavování, stačí založit virtuální rodinu a sdílet v ní automaticky nafocené fotky), samozřejmě to fungovalo i naopak :)

Pak nám ale začalo být 100 GB málo, plánoval jsem upgrade na 200 GB, ale ehjle, Google je hrozně drahý, 799 Kč za 200 GB / rok je prostě moc. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem narazil na výhodné předplatné Office 365. 1 TB dat za necelou tisíci korunu, letos jsem díky Datartu prodlužoval na další rok dokonce za necelých 800 Kč, tedy za cenu, kterou Google chce za za 200 GB. Google je prostě drahý a žádná podstatná funkce mi nechyběla. 

OneNote

Delší dobu používám OneNote, dříve jsem používal Evernote, u kterého mi ale vadilo zásadní omezení – nefunkčnost bez internetového připojení a také omezení v počtu používaných zařízení, kde je limit 2, tj. můžete např. používat na domácím PC, pracovním NB, ale už ne v mobilu. Zkoušel jsem i otevřený Joplin se synchronizací přes Dropbox, ale tam zase nefungovala moc dobře synchronizace (formátování textu se nepřenášelo korektně).

Chat, sociální sítě

Kdysi před 10 i více lety jsem byl zvyklý instalovat klieta pro svou oblíbeného "kecálka", kdysi dávno ICQ, poté třeba Google Chat a jeho následné deriváty, se kterým jsem zůstal do dnes. Ten jsem po nějakou dobu používal přes Pidgina. Doplnil ho ještě v linuxové komunitě oblíbený Matrix, ale nepoužívám ho prakticky. Na Facebooku jsem neaktivní, Twitter jsem po jeho převzetí Muskem skoro ihned zrušil a začal používat Mastodona. Ani Google Chat, ani na Mastodona nepoužívám žádné aplikace, vše jde přes prohlížeč. Až nedávno jsem do mobilu nainstalovat Tusky. 

f) Ubuntu po skoro půl roce

Já tak i nadále používám Ubuntu 22.04 a až do příchodu dalšího LTS velmi pravděpodobně budu. Zatím jsem neřešil, krom prokleté instalace GRUBu při instalaci Ubuntu žádný zásadní problém a konečně jsem se dostal do stavu, že v Ubuntu neřeším žádné problémy. Dokonce mě překvapila před časem i instalace tiskárny a skeneru HP OfficeJet 8010, instalace byla na pár kliků a prakticky ihned. A i skener pěkně funguje (a skenuje rychleji než ve Windows aplikaci). 

Jsem moc rád, že za těch 10 let, co jsem nepoužíval žádnou linuxovou distribuci, nejsou problém ani tyto "office" věci :) A díky Steamu a jeho snaze o podporu Windows only her i na Linuxu za pomocí upraveného a vylepšeného wine se z Linuxu pomalu stává systém i pro hráče, i když ještě není vyhráno a najde se ještě asi spousta her, co ani přes Steam stále nefungují ideálně, jen jsem na ně zatím nenarazil, zas takový hráč nejsem :D

Za ten půl rok jsem pustil Windows jen jednou a nemám vůbec potřebu jej zapnout znova. A manželka si taky zvykla, ta na počítač skoro nechodí (ona je hlavně na mobilu, ten já zas moc nepoužívám :D ), a když, tak ji bohatě stačí browser a ten je všude stejný.

Trošku mě mrzí, že Ubuntu neaktualizuje jádro Linuxu moc často a uživatel tak musí čekat buď na novou verzi systému nebo v případě Ubuntu LTS na další větší (opravné) vydání (aktuální Ubuntu je ve verzi 22.04.1, tj. vyšlo první opravné vydání, ze světa Windows bych to přirovnal k service packu). Totéž platí o aktualizaci dalšího softwaru, které si pak musí člověk brát z alternativních zdrojů, jako snap, nebo třeba neoficiální repozitáře nebo repozitáře vývojářů daného software. 

Celkově jsem s Ubuntu velmi spokojený a jsem rád, že své znalosti o něm získávám nejen doma, ale i v zaměstnání :)

Má linuxová historie, přítomnost a budoucnost

Můj blog, dříve hodně využívaný, dnes již podstatně méně, má více jak 14 let, úvod k blogu jsem napsal 13. srpna 2008. Za tu dobu prodělal několik změn vzhledu, domén, zaměření i využívanosti. Stejně tak se vyvíjel můj vztah k Linuxu a o tom je i dnešní článek. 

a) první krůčky s Linuxem

Na podzim roku 2004 mi zbýval na střední škole poslední rok k maturitě, studoval jsem na průmyslovce, obor programování. V rámci studia nám byl i představen Linux, přesněji Mandriva Linux, který mě zaujal natolik, abych si řekl profesorovi o 4 CD s tímto systémem. Za drobný poplatek za prázdná CD nám instalační CD vypálil a já tak mohl nerušeně systém vyzkoušet na svém tehdejším počítači.

V té době jsme měli CRT monitory s rozlišením 1024x768, připojení na Internet stále ještě kde kdo neměl (třeba já) a instalace grafických ovládačů (a mnoho dalšího v Linuxu) byla složitá operace pro naprosté geeky a Linux skoro nikdo neznal. Naštěstí v knihovně měli výborné knihy od Ivana Bíbra o Mandriva Linuxu, ze kterých jsem čerpal důležité informace. Dokázal jsem tak nejen nainstalovat ony ovládače GK, ale mnoho dalšího. Bez připojení na internet to však byla stále jen hračka pro trávení dlouhých zimních večerů. Člověk sice mohl zajít do internetové kavárny, stáhnout si nějakou novou aplikaci, ale doma zjistil, že mu chybí nějaká důležitá knihovna a aplikace mu tak nejde nainstalovat. V té době by se člověku hodil snap.

b) s internetem jde všechno lépe

Zlom přišel někdy kolem roku 2005, kdy se internet dostal až ke mně domů a já mohl pořádně začít používat Mandrivu. Stal se ze mě poměrně aktivní člen českého fóra Mandrivy (dnes již neexistuje), pomocí Dropboxu jsem si vytvořil svůj repozitář, do kterého jsem dával své balíčky s nejnovějšími verzemi mého oblíbeného software, které nebyly v oficiálních repozitářích a já si je tak vytvářel sám a pro případné zájemce z fóra. 

V té době jsem už studoval na VŠ, času jsem tak měl poměrně dost, navíc jsem na něm dělal věci do školy a napsal jsem v LaTeXu svou bakalářku (dále jsem to na VŠ už nedotáhl). Windows jsem tehdy skoro nepoužíval. Výjimkou byly občas hry, které jsem se ale snažil s různými úspěchy rozjet přes Wine. V té době to byla vlastně asi jediná cesta, jak si na Linuxu zahrát běžné hry. V té době si vybavuji, že jsem hrál online hru F.E.A.R. Combat, která zdá se funguje díky komunitě i dnes. Popravdě si už nevybavuji, zda jsem hru hrál přes WINE nebo ve Windows. Samozřejmě hodně z toho, co jsem řešil v Mandrivě jsem psal i na svůj blog, který jsem, jak už jsem zmínil výše, začal psát v roce 2008. K tomu mě vlastně inspirovala i budoucí manželka, kterou jsem v té době poznal, sama měla několik blogů a já nechtěl zůstat pozadu. 

S definitivním koncem mé školní docházky došlo i ke konci Mandrivy. Ne samozřejmě u mě, ale globálně. Já tak v roce 2010 stal na prahu rozhodnutí, co bude dál nejen v mém životě osobním, ale i počítačovém. 

c) Ubuntu, pokus č.1

Po škole jsem tak začal používat Ubuntu, ale to už byla jen labutí píseň mého používání Linuxu na dalších 10 let, jen jsem to ještě nevěděl. V lednu 2011 jsem začal pracovat u první IT firmy, ale vlastně jsem jen čekal na to, kam na projekt mě pošlou. Jelikož starý počítač už poměrně dosluhoval, já si po několika měsících v novém zaměstnání pořídil notebook, chtěl jsem být mobilní, protože jsem se mohl dostat na projekt do Prahy a tam bych byl za NB rád.

Celkem mě taky překvapilo, že chod Ubuntu na daném NB není ideální a často jsem řešil nějaký zásadnější problém. Jelikož jsem se mezitím dostal opravdu na projekt do Prahy, potřeboval jsem mít stabilní systém, a tak jsem začal opět více používat Windows. A jelikož večer po návratu z práce jsem měl tak akorát chuť si pustit něco na NB a jít později spát, nebyl vůbec čas cokoli řešit v Ubuntu, navíc když v práci se používal Windows. 

Já tak na Linux pozapomněl a dalších cca 10 let používal Windows. Čas od času jsem vyzkoušel novou verzi Ubuntu, ale stále mi něco nefungovalo a i hry, které ve Windows fungovali OK, tak v Linuxu ne, i když byly oficiálně podporovány. 

Já se tak věnoval spíše mobilům a hrám, případně hodně cestování a na Linux nebyl prostě čas, ani chuť. Také jsem se oženil a narodili se mi dvě dcery.

b) Ubuntu, pokus č.2 - současnost

Já tak na Windows strávil jednu dekádu ve svém životě, během které se odehrálo několik olympijských her, ekonomická krize, COVID v ČR, lockdowny, a podobně. Vše až změnila válka na Ukrajině a s tím spojená inflace, která mě donutila k zásadnímu kroku – ke změně zaměstnání, abych si vydělal více peněz (u tehdejšího zaměstnavatele bylo přidávání peněz skoro nemožné a hodně lidí i kvůli tomu také odešlo). 

Můj současný zaměstnavatel preferuje Linux a distribuci dle vlastního přání. Už v rámci přípravy na pohovor jsem si tak nainstaloval opět Ubuntu (mezitím jsem si pořídil místo notebooků po 10 letech zase stolní počítač) a světe div se, tentokrát vše funguje skvěle, přes Steam jdou hrát již asi i všechny hry, tedy i ty, co nejsou oficiálně určeny pro Linux (stačí zapnout Steam play).

Mezitím se mi hodně pozměnil názor na Linux. Na VŠ jsem býval, nevím, jak to nazvat, asi "ortodoxní linuxák", Microsoft pro mě byl zlo, vše jsem se snažil mít opensource a podobně. Mezitím se ale MS proměnil, začal více brát v potaz Linux a některé jeho aplikace jsou i pro Linux a musím uznat, že se mi i líbí (Edge, VS Code) a já jsem se proměnil s ním.

Nejsem vyhraněný, ale snažím se spojovat světy, kde to dává smysl. Opravdu nevidím nic špatného, když někdo používá VS Code na Linuxu, nebo cokoli podobného. Stejně tak s manželkou používáme OneDrive pro zálohu fotek z mobilu, já tak hned i vidím, co zrovna vyfotila, ona totéž. Ano, to umí i Dropbox nebo Google, ale koukali jste se na ceny? My už potřebujeme minimálně 200 GB plán, naše fotky za 10 let prostě přesáhly 100 GB a je potřeba si připlatit. Nemám s tím problém, data jsou zálohována, nemusím se o nic starat.

Jenže Google si řekne necelých 800 Kč za 200 GB plán. MS si řekne sice 1300 Kč, ale nabízí 5násobnou kapacitu a Office k tomu. Ten sice využiji na Linuxu jen přes prohlížeč, ale to neva, protože kvůli tomu jsem OneDrive nekupoval :) 

Windows sice nainstalován mám, ale vůbec na něj nechodím, spí tam jen pro případ nouze. Původně jsem myslel, že Windows zapnu alespoň když budu potřebovat něco naskenovat, ale přidání tiskárny i skeneru bylo snad jednodušší než ve Windows. Tady jsem čekal zádrhel a ono to krásně funguje. A tím, že i hry běží na Linuxu přes Steam v pohodě, není co řešit :)

c) budoucnost

Do budoucnosti nevidím, ale minimálně dokud budu pracovat u současného zaměstnavatele, se asi na tom, že Ubuntu budu používat jako hlavní systém, nic nezmění. Leda by mě v budoucím LTS vydání Ubuntu něco nefungovalo. A jelikož nerad měním zaměstnání, je na hodně let asi vystaráno :)

Měsíc s LG L9 II, díl třetí - negativa a závěr

S LG L9 II jsem již prakticky 1/4 roku. V dnešním posledním díle této série článků se tak zmíním hlavně o záporech tohoto zařízení a vše se pokusím shrnout v závěru.

a) Zápory

- hardwarové zápory

LG L9 II má samozřejmě i několik záporů. Jako první bych zmínil fakt, že po asi měsíci používání začal při stisku na jednom konkrétním místě vrzat. Mezi krytem a tělem přístroje se vytvořila cca milimetrová mezera. Naštěstí se nejedná o nic zásadního a při běžném používání si toho člověk ani nevšimne.

Daleko více mě však mrzí hlasitý reproduktor, který sice vypadá, dle mého názoru, velmi pěkně, avšak jeho umístění je velmi špatné při poloze zařízení na šířku. Při hraní her tak nejde moc slyšet zvukový výstup,protože jej samozřejmě zakrývám pravou rukou. Navíc jeho výstup není ani moc kvalitní. Jelikož vedle sebe jsou navíc dva stejné průduchy, které jsou odděleny USB výstupem, člověk si myslí, že telefon obsahuje stereo výstup, avšak opak je pravdou, jedná se o mono, protože druhý průduch je určen pro mikrofon.

Další a poslední čtyři HW nedostatky jsem zmiňoval již dříve. Jedná se o absenci podsvícení senzorových kláves, notifikační diody, čidla okolního osvětlení (tzn. absence automatické regulace jasu) a displej i s nastaveným nulovým jasem velmi září (což se někdy nehodí večer ve tmě). Na tyto negativa jsem si však, ač jsem se jich nejprve "bál", zvykl.

Podsvětlení senzorových kláves mi prakticky nikdy při reálném používání nevadilo, přes den nespotřebovávají žádnou zbytečnou energii (přes den není potřeba, aby byly podsvětleny) a ve tmě je mačkám "nazpaměť". Automatickou regulaci jasu jsem nepoužíval ani na předchozím Huawei (nebyl jsem moc spokojen s jeho chováním, často jas regulovat špatně), čili jeho absence mi také nevadí. Absence led diody jsem musel vyřešit aplikací "No led notifications", která mě co dvě minuty upozorní na zmeškaný hovor či SMS, což mi bohatě stačí. Doposud se mi tak nestalo, že bych něco zmeškal. U Huaweie notifikační dioda sice byla, ale často jsem ji přehlédl.

- softwarové zápory

Telefon obsahuje bohužel i několik softwarových chyb, které pevně věřím budou odstraněny v blížící se aktualizaci na KitKat. Jako první bych asi zmínil, že QSlide aplikace nelze odstranit z notifikační lišty a zabírají tam drahocenné místo, ač je člověk nepoužívá. Dle prvních informací by však toto mělo být opraveno v nadcházející aktualizaci.

Nejpalčivějším problémem je malé integrované úložiště - 4 GB volného místa pro uživatele je opravdu málo. Problém je, že aplikace sice oficiálně lze přesouvat na SD kartu, ale jejich přesun je jen z malé části - většina dat zůstává v integrovaném úložišti. Mně osobně to většinou stačí, aktuálně mám volného místa cca 1 GB, ale věřím, že jinému to stačit nemusí. Problém je, když chci vyzkoušet nějakou hru, která dle dostupných údajů zabírá X MB. Avšak během instalace je potřeba mít volného místa 2x až 3x tolik (po instalaci samozřejmě aplikace zabírá jen původní místo), což bývá problém. Zatím to však lze obejít alespoň rootem, což jsem osobně ještě nevyužil.

To by bylo z nedostatků zařízení asi vše, pokud si na něco dalšího vzpomenu nebo si něčeho nového všimnu, článek co nejdříve doplním.

b) Závěr

Možná si po přečtení tohoto dílu říkáte, že toto zařízení má hodně nedostatků. Avšak opak je pravdou, v předchozích dvou dílech jsem tento mobil většinou jen chválil (maximálně jsem se zmínil o některém nedostatku, který zmiňuji dnes) a i přes tyto nedostatky jsem s mobilem velmi spokojen a stále si myslím, že v dané cenové kategorii (tedy do 6 000 kč vč. DPH, aktuálně se dá sehnat tento telefon i o 500 kč levněji a to u prověřeného obchodu), existuje jen velmi málo takto dobrých zařízení s Androidem.

Na mobilu si cením nejvíce perfektní vyladěnosti systému a jeho vzhled, ideální HD displej, stále dobré rozměry, ač se jedná o 4,7 palcové zařízení. Jistě se dá sehnat za danou cenu papírově lepší zařízení, ale ne vždy je i v reálném použití lepší (viz některé 4 jádrové čínské telefony se zalagovaným prostředím a podobně). Ze záporů mi vadí snad jen nevhodně umístěný reproduktor, na ostatní jsem si zvykl a některých si člověk ani nevšimne.

Po necelých třech měsících používání (tři měsíce by to byly 6. května) tak můžu s klidným svědomím říct, že jsem dobře koupil.

Měsíc s LG L9 II, díl druhý - praktické zkušenosti

V druhém díle tohoto článku bych se rád zmínil detailněji o první prohlídce telefonu, o tom, jak se mi líbí grafické prostředí telefonu, o prvních praktických zkušenostech s tímto telefonem a o výdrži baterie.

a) První prohlídka

LG L9 II mě zaujalo hned v obchodě při prvním úchopu. Ještě před odemknutím telefonu jsem si jej prohlédl. Zaujalo mne prakticky vše, co mohlo. Nejvíce však váha, na první pohled jsem hned poznal, že ač je telefon větší, je také ale lehčí než byl můj předešlý telefon - Huawei G300 (120g vs. 140g). Další kladné body si u mne telefon získal za svou štíhlost. Štíhlejší telefon bych pravděpodobně již nechtěl, protože již u tohoto telefonu jsem se zpočátku bál, abych jej "nerozmačkal", protože na takto štíhlé telefony jsem nebyl doposud zvyklý.

Jelikož jsem poměrně konzervativní, líbil se mi telefon jako takový včetně barvy (mám černou verzi), osobně se mi totiž nelíbí mobilní telefony v různých barvách (červená, žlutá...), jak je to v dnešní době populární např. u Nokie s Windows Phone. I když je telefon již poměrně veliký (4.7 palců displej, rozměry 128,4 × 66,5 mm), dobře se mi v ruce drží, avšak ovládání jednou rukou se neobejde s častým přehmatáváním (možná mám jen menší ruce). Nejlépe se mi tak telefon ovládá oběma rukama. Naopak díky většímu displeji je práce s jakýmkoli programem či hrou daleko lepší než na předchozím 4 palcovém Huawei.

Displej mě mimochodem ihned ohromil svou jemností, pozorovacími úhly i jasem - většinou mám nastaven nulový nebo minimální jas, pochopitelně na sluníčku musím jas přidat. Díky HD rozlišení displeje (1280*720) má 4,7 palcový displej jemnost 312 ppi a je radost na něj pohledět.

Jediný záporný bod, co se týče vzhledu a fyzických parametrů zařízení, tak má LG u mne za lesklá záda, osobně moc nechápu, proč je výrobci vůbec dělají. Otisky se chytají na záda velmi rády a jdou vidět poměrně dobře. S tímto jsem se smířil a i přes počáteční obavy to dnes již neřeším. 

b) Grafické prostředí

Již v prodejně, jakmile jsem zařízení odemknul, mě zaujala grafická nástavba telefonu. A to jak svým vzhledem, tak plynulostí. Grafické prostředí a spoustu dalšího si můžete prohlédnout ve videorecenzi např. na YouTube kanálu mobilenet.cz nebo smartmania.cz, nebudu jej tak popisovat, dále jen zmíním postřehy, pozitiva a negativa.

Dle mého názoru grafická nástavba vylepšuje vzhled a chování výchozího čistého Androidu, avšak chod systému nezpomaluje ani jej neznepřehledňuje, jako tomu často bývá např. u Samsungu. Ač jsem u Huaweie používal alternativní launchery, u LG jsem žádný nakonec nepoužil a stále používám výchozí prostředí. 

Prostředí podporuje notifikace zmeškaných událostí ve formě malého čísla u ikonky dané aplikace. Pokud mám tedy zmeškaný hovor, nepřečtený email nebo SMS, vždy u dané ikonky vidím i počet. Pravděpodobně toto umějí jen integrované aplikace a není zde podpora pro jiné aplikace.

Tapetu lze nastavit nejen pro pozadí plochy, ale i pro pozadí menu. Pro menu lze nastavit i tapetu shodnou s tou, co máte na klasickém pozadí, v tomto případě lze nastavit její průhlednost tmavší nebo světlejší, osobně jsem zvolil tmavší - lépe se u ní čtou jmenovky ikonek. Bohužel se nedá nastavit libovolná jiná tapeta - můžete si tedy vybrat buď jen tu, co máte na klasické ploše, nebo jednu z předpřipravených. Nastavení najdete opět v kontextové nabídce menu s aplikacemi.

Vlastní menu aplikací je rozděleno do tří částí - Aplikace, Stahování a Widgety. První a poslední část je pochopitelná - v první vidíte ikonky všech nainstalovaných aplikací, v poslední pak vidíte nainstalované widgety. V prostřední (stahování - poměrně zmatečný překlad jsem mimochodem našel vícekrát) pak vidíte ikonky jen těch aplikací, které jste si sami nainstalovaly - nevidíte v něm tedy ikonky integrovaných aplikací. Bohužel, na rozdíl od některých alternativních launcherů nelze vytvářet vlastní kategorie.

Další, co mě potěšilo je, že počet ikonek v dolní liště není napevno určen, při přesunutí další ikonky se ty předchozí zmenší tak, aby se tam vešli. Do pěti ikonek pak v liště vidíte i jejich jmenovky. Toto např. u Huaweie opět nebylo možné (u výchozí launcheru samozřejmě), počet ikonek byl napevno dán. 

V notifikačním menu se nacházejí ikonky pro rychlé zapínání a vypínání té či oné aplikace. Jejich počet i pořadí lze jednoduše upravit. Jelikož je jich poměrně hodně a žádná mi nechybí, opět jsem nemusel instalovat extra aplikaci, jako tomu bylo u Huaweie. 

Hned pod touto lištou se nachází lišta s tzv. QSlide aplikacemi, což jsou aplikace, které při zapnutí běží jako "plovoucí" tedy přímo na ploše a neběží přes celou obrazovku. Tento typ aplikací však nepoužívám a mrzí mě, že tento panel nelze skrýt a zabírá mi tak místo na notifikační liště. Jedná se tak o jeden z mála záporů výchozího prostředí.

Další nevýhodou výchozího prostředí je fakt, že automaticky neřadí aplikace v menu dle abecedy, jakmile něco nainstalujete, ikonka se vždy vloží na konec. Na rozdíl od Huaweie však lze seřadit ikonky pomocí kontextového menu a položky "Seřadit podle" => "Alfabeticky" (ještě je možné ikonky řadit dle data, to ale nepoužívám). 

Třetí a poslední nevýhodou, na kterou jsem zatím narazil pak je, že v případě ukončení náročnější aplikace (typicky hry) chvíli trvá, než se vám na ploše zobrazí ikonky. Problém by vyřešila instalace alternativního launcheru, ale jelikož se jedná jen o max. 3-5 sekund, tak to neřeším. Opět při srovnání s Huaweiem je na to LG daleko lépe, právě díky 1 GB RAM.

c) Praktické zkušenosti

Krom základních funkcí, jako jsou bezesporu volání a příjem SMS (obojí mimochodem v pěkném grafickém kabátku) jsem zatím stihl vyzkoušet surfování na Internetu (pomocí WIFI i mobilních dat), poslech muziky, přehrávání YouTube videí, fotografování a nahrávání videa, čtení knih a časopisů a stihl jsem si i zahrát pár her (nejsem žádný velký hráč). Naopak jsem zatím nestihl GPS, NFC a některé další pokročilé funkce (např. možnost dálkového ovládání TV, DVD a podobně).

Surfování na Internetu je díky modernějšímu HW a většímu displeji samozřejmě pohodlnější než na předchozím Huawei, navíc konečně můžu na mobilu používat i Google Chrome, který na G300 byl prakticky nepoužitelný. Díky většímu displeji již nemusím tak často zoomovat při čtení stránek, které nejsou přizpůsobeny mobilnímu telefonu.

I přesto, pokud čtu nějaký rozsáhlejší článek o několika stránkách, raději si jej rovnou nejprve přesunu do aplikace Pocket, pomocí které se mi čtou internetové stránky prostě nejlépe - navíc je můžu číst i po cestě, kde nemusím mít připojení na Internet.

Mobil samozřejmě nemá problémy s připojením na šifrované WIFI, včetně připojení na WIFI s WPA2-PSK šifrováním, a i na místech se slabým signálem jsem neměl, pokud si dobře pamatuji, žádné problémy. Co se týče mobilních dat, tak mi absence LTE nevadí, datové připojení mám prakticky jen jako doplňkové a moc jej nevyužívám. Mobilní připojení fungovalo na první pokus a nepotřeboval jsem nic měnit v nastavení telefonu.

Co se týče multimédií, tak vše funguje jak by člověk očekával. Zvukový výstup hodnotím jako lepší než v případě G300. Koukání na videa je opět díky velkému a kvalitnímu displeji taky příjemné.

Níže si můžete prohlédnout neupravené dvě fotografie pořízené telefonem, osobně mi plně dostačují, pro kvalitnější focení pak doma máme i klasický fotoaparát.

Ukázková fotografie č.1

Ukázková fotografie č.2

Pro lepší focení potěší přítomnost HW klávesy, která je nastavitelná a krom focení ji lze nastavit i jinou funkci, např. rychlé spouštění poznámek. Bohužel u mého kusu, pokud fotím HW, tak je fotografie otočená. Stačí tedy mít HW tlačítko při focení dole a vše je v pořádku. Ostatní uživatelé si však na toto nestěžují, je možné, že by pomohl tovární reset nebo něco podobného.

Jelikož mi to prakticky vůbec nevadí, tak zatím čekám na aktualizaci systému na KitKat, která snad již brzy přijde a při té příležitosti vyzkouším případně tovární reset. Osobně jsem rád, že je vůbec HW tlačítko přítomno, a jestli jej mám nahoře nebo dole při focení příliš neřeším.

Vlastní focení můžete spustit nejen HW tlačítkem, ale i pomocí slovního povelu, např. "smile" nebo "LG". Telefon je velmi citlivý a ve většině případů ihned provedl focení, jen zřídka, pokud se v mém okolí vyskytovalo příliš mluvících lidí, tak nezareagoval, což je ale na druhou stranu pochopitelné. Slovo samozřejmě musíte vyslovit alespoň se základní anglickou výslovností. Fotografie lze samozřejmě ukládat i na SD kartu.

Z her jsem zatím vyzkoušel jen ty základnější - Angry Birds, Angry Birds GO, Dead trigger 2 nebo The Simpsons: Tappet Out. Všechny fungují v pořádku, což se dalo samozřejmě očekávat. Ještě jsem vyzkoušel pár závodních her jako Asphalt 8: Airborne nebo Real Racing 3, ty byly také poměrně dobře hratelné, ale nezaujali mně a nakonec jsem je po chvíli odinstaloval.

Zde však přichází na řadu pro mne asi největší zápor tohoto zařízení - integrovaná paměť nechává uživateli 4 GB volného místa. Bohužel datové soubory hry se bohužel neukládají na SD kartu, ale do integrované paměti a ta brzy dojde. Přesun aplikací na SD kartu není zablokován, ale i po "přesunutí" aplikace na SD kartu většina dat zůstane v integrované paměti, což je škoda - zde poprvé získává G300 navrch - u ní to i bez rootu nebyl problém.

Další postřehy zmíním v třetím pokračování článku.

d) Výdrž baterie

Většinu potencionálních zájemců pravděpodobně zajímá, jak je na tom telefon s výdrží. Po většinu dne používám telefon spíše jako klasický telefon než jako chytrý telefon, nemám tedy zapnuté WIFI ani datové připojení. Připojení na WIFI používám chvíli ráno před odchodem do zaměstnání (zkontroluji email, novinky ze světa, počasí, zahraji si na chvíli nějakou hru), zřídka si s telefonem hraji i po cestě do zaměstnání.

V zaměstnání WIFI zapnuté většinou nemám. Emaily a podobně řeším především na notebooku v práci. V práci tak mám telefon především na volání a SMS. Až večer, kdy mám více času, tak s telefonem pracuji více, třeba si pouštím YouTube videa nebo hraji hry.

Při tomto režimu mi telefon vydrží vždy alespoň dva dny, někdy i více. Pochopitelně pokud to přeženu s používáním telefonu, telefon si o nabití řekne i dříve. S výdrží baterie jsem tak spokojený.

e) Příště

V posledním části bych se zmínil o dalších praktických zkušenostech, shrnul bych negativa zařízení a pokusil bych se i shrnout necelé dva měsíce s tímto telefonem. Rád se případně pokusím odpovědět na vaše dotazy, které můžete psát v diskuzi - pokud budu vědět, rád odpovím. Pevně věřím, že se vám i tento díl líbil.

Měsíc s LG L9 II, díl první - výběr telefonu

Prakticky před měsícem, 6. února, jsem si koupil po necelých dvou letech nový telefon - LG L9 II, recenze zde a zde. Nový mobilní telefon jsem si začal vybírat již delší dobu a výběr to nebyl vůbec jednoduchý, přitom jsem si nezadal velké nároky:

1) Minimálně dvoujádrový procesor
2) 1 GB RAM
3) Minimálně stejně kvalitní foto jako u G300, s bleskem
4) Oficiální CZ distribuce
5) Cena do 5 000 kč vč. DPH
6) Minimálně úhlopříčka 4,3 palce s rozlišením lepším jak 800*480
7) IPS displej
8) Minimálně 8 GB výchozího integrovaného úložiště

Mělo se tak jednat o jakýsi vylepšený Huawei G300, který byl můj první telefon s Androidem, a se kterým jsem byl poměrně hodně spokojen, až na menší RAM. Opět se mělo jednat o nižší střední třídu.

Bohužel Huawei za dva roky žádného adekvátního nástupce nepředstavil. I v dnešní době produkuje telefony v této cenové hladině s 512 MB RAM, a když už má 1 GB, tak mu chybí blesk. Musel jsem se tak poohlídnout u jiných značek.

Jak jste si možná všimli, ve svých nárocích jsem neměl požadavek na telefon s Androidem. Když se mi tak nedařilo najít žádný telefon s Androidem, který by mi vyhovoval, začal jsem se zajímat i o telefony s Windows Phone. Z jejich nabídky mne zaujal jediný - Samsung Aktiv S, který byl v lednu u O2 v akci za cenu cca 4 700 Kč vč. DPH (nepamatuji si přesnou cenu). Restrikce v systému ze strany Microsoftu byly však tak veliké, že jsem nakonec jakýkoli telefon s touto platformou již vyloučil.

Druhým uvažovaným telefonem, který neměl Android, byl Blackberry Z10, který byl v únoru v akci za 6000 kč. Ten jsem si i v jedné z pražských prodejen vyzkoušel, poměrně se mi líbil, ale nakonec jsem jej vyloučil z obav, že by se mi osobně špatně ovládal. Jak možná víte, neobsahuje totiž ani jedno tlačítko, vše se ovládá pomocí gest. A ty já osobně moc nemusím a prakticky nikde je nepoužívám (samozřejmě krom velmi základních gest u Androidu).

Navíc jsem nakonec zjistil, že ostatní platformy, snad až na iOS, který je pro mě finančně absolutně nedostupný, neobsahují podporu ze strany Google. Email a kalendář by samozřejmě fungovaly, ale např. pro YouTube na těchto platformách fungují jen neoficiální aplikace. A na Google+, který jsem si velmi oblíbil, bych musel přistupovat snad jen z prohlížeče telefonu. A Google Music bych pravděpodobně nemohl využívat vůbec. Jsem prostě velmi závislý na ekosystému Google.

K modelům LG jsem byl ještě na začátku roku poměrně skeptický, dřívější generace telefonů, pokud se nepletu, trpěli různými problémy, jako pomalejší prostředí díky nevhodné nástavbě (častý problém u Samsungů i dnes) nebo pomalostí aktualizací. Na začátku roku však dostala shodou okolností partnerka LG L1 II, který mě překvapil svou plynulostí prostředí i jeho vzhledem (hlavně toho prostředí).

V té době jsem chtěl výběr telefonu přerušit a počkat si na letošní MWC v Barceloně, na kterém se představují každoročně nové telefon. Partnerka tak ve mně vykřesala poslední jiskru naděje, já se zaměřil na aktuálně prodávané produkty LG a jediný, který mne zaujal byl právě LG Optimus L9 II, jak se jmenuje celým svým jménem.

Byl jsem si ho vyzkoušet do prodejny a hned po prvním vyzkoušení mě velmi potěšil. Velmi lehký (oproti G300), přitom má 4,7 palcový HD displej. Plynulost prostředí byla taky výborná. Cena byla sice vyšší, ale na oplátku jsem dostal značkový produkt s výše uvedenými parametry a s přislíbenou aktualizací na KitKat, která se snad odehraje již v průběhu tohoto měsíce. Displej je opravdu na dobré úrovni a i při koukání z úhlu vše vypadá dobře. Potěšila mne i přítomnost HW tlačítka pro fotoaparát, které se dnes u telefonů s Androidem moc nevidí.

Nakonec nebylo co řešit, doma jsem si přečetl ještě jednou vše o tomto telefonu včetně jeho negativ - chybí notifikační dioda (jak jsem se v té době dozvěděl, dá se nahradit aplikací, např. NoLed Notifications a dnes mi prakticky dioda nechybí) a tlačítka nejsou podsvětlena. Sice jsem nedodržel pár svých požadavků, ale nakonec se ukázalo, že to ničemu nevadilo.

Hned druhý den brzy ráno jsem si telefon objednal u CZC (prodejnu mám po cestě z práce) za 5990 Kč vč DPH a cestou z práce jsem si téhož dne rovnou telefon vyzvedl.

V druhém dílu článku se již zmíním o zkušenostech s tímto telefonem. Pokusím se vše shrnout, jak pozitivní, tak negativní aspekty tohoto zařízení. Pevně věřím, že se vám článek bude líbit.

LG Optimus L9 II

Restart blogu

V těchto dnech je to 7 měsíců, co jsem napsal na svůj blog poslední článek. Jelikož je to již dlouhá doba, rád bych se zmínil o důvodu, proč tomu tak je, a také co je u mne nového. A když už jsem u těch "výročích", tak 13. srpna 2013 to bude přesně 5 let, co můj blog existuje.

Důvody, proč jsem delší dobu nic nenapsal jsou dva - ztráta inspirace a velké pracovní nasazení a z toho plynoucí poměrný nedostatek volného času. Ztráta inspirace byla zapříčiněna tím, že se z Huawei Ascend G300 (o kterém jsem dříve poměrně hodně psal) stal již veterán (např. Huawei jej už vůbec nepodporuje) a nebylo tak moc o čem psát.A když už bylo o čem psát, tak nebyl čas ani chuť. 

Před několika týdny jsem se však odhodlal k návratu k Linuxu a přesněji k Ubuntu, které jsem používal před dvěma roky jako poslední, než jsem z různých důvodů byl nucen používat Windows. V té době jsem o Ubuntu a předtím i o Mandrivě napsal několik článků. Ubuntu za tu dobu stihlo projít několika verzemi a aktuálně se nachází ve verzi 13.04 (jako poslední jsem používal Ubuntu 10.10), kterou jsem se rozhodl vyzkoušet na svém notebooku ASUS K52De a jak jsem zjistil, Ubuntu na tomto notebooku běží poměrně ideálně.

Používáním Ubuntu jsem tak získal opět inspiraci pro témata článků, a pokud budu mít čas, rád se o něčem okolo Ubuntu rozepíšu. Samozřejmě nebude Ubuntu jediným tématem, o kterém budu psát a pevně věřím, že se vám budou i nadále mé články i celý blog líbit.

Já a Google

Google jsem si oblíbil natolik, že tuto společnost považuji za nejlepší v IT oboru. Osobně ji poté řadím k takovým velikánům, jako je Apple (ač nevlastním nic od nich, tak jen uvažte, kde by byl svět bez iPodů, iPhonů či iPadů, které byly vždy průlomovým produktem) nebo Sun (který teď "de facto" již neexistuje, ale dal světu hlavně Javu) či CERN (pravda toto je instituce), který dal světu Web (World Wide Web  - WWW), tedy to, co si velké procento populace plete s Internetem a bez čeho se lidé dnes již neobejdou. V dnešním článku bych se tedy rád zmínil o své historii používání služeb Google a o svém názoru na něj. Bude se jednat o vícedílný článek.

Jak jistě víte, první službou, kterou Google nabízel, bylo fulltextové vyhledávání, které v roce 1998, kdy se datují jeho začátky, překonalo veškerou konkurenci tím, že začalo hodnotit webové stránky. Ostatní vyhledávače řadily výsledky dle množství výskytů daného slova (slov) na nalezených stránkách. Přesné hodnocení stránek Googlem není dodnes známo a jedná se o pravděpodobně nejstřeženější tajemství společnosti. Další podrobnosti najdete třeba na české Wikipedii. 

Bohužel si nepamatuji, kdy jsem poprvé použil vyhledávání na Google, ale bylo to ještě v době, kdy Google moc lidí neznalo nebo jej nepovažovalo za etalon ve vyhledávání, kdy se ještě neříkalo "Vygoogli si to" a podobně. Dle těchto screenshotů usuzuji, že jsem Google pravděpodobně poprvé použil mezi léty 2001 - 2003, kdy se na stránce zobrazoval počet zaindexovaných stran a ještě neobsahoval záložky na další jeho služby - samozřejmě se mohu plést. 

Již tehdy se mi na Google líbila hlavně čistota stránky spojená s výbornou vyhledávací schopností. Odjakživa se mi nelíbil přeplácaný Seznam a na přehledný Google jsem si hned zvykl natolik, že jsem jej začal používat jako výchozí vyhledávač a to včetně hledání na "českém" webu. Až když se nedařilo, musel jsem využít Seznam, těchto případů bylo postupem času méně a méně. 

Další věcí, která se mi na Google tehdy líbila je počítadlo zaindexovaných stránek napříč celým webem, které již tehdy bylo v jednotkách miliard (viz. výše odkazované screenshoty). Oceňoval jsem tedy čistotu a přehlednost Google, elegantní použití, ale hlavně inovátorství Google, který poprvé a ne naposledy změnil svět IT a webu, potažmo celého Internetu.

Hned další "velká" služba Google opět přepsala svět IT, tentokrát přesněji svět free emailových služeb. Totiž na apríla roku 2004 Google šokoval svět - uvedl v život emailovou službu s 1 GB volného místa pro emaily a to zcela zdarma, prozatím však pouze na pozvánky. Tehdejší svět znal emailové schránky o velikosti max. 20 MB (myšleno ty zdarma dostupné) a není proto divu, že většina lidí pokládala GMail za aprílový žertík, avšak velmi rychle se ukázalo, že to Google myslí vážně na což zareagovala i konkurence, která většinou zvýšila volné místo pro emaily. 

Já si musel na účet na GMailu počkat rok a 4 dny po jeho uvedení, tedy do 4.4. 2005, kdy jsem se konečně dostal k pozvánce a mohl se konečně zaregistrovat.V té době byl anglicky, česká lokalizace se teprve chystala. GMail se mi nejvíce zalíbil opět pěkným a přehledným vzhledem, pokročilými fukncemi (štítky místo složek, konverzace...) a volným místem. V průběhu používání jsem začal oceňovat stabilitu a rychlost (kdysi byly velké prodlevy při přijímání emailů u konkurenčního Seznamu) celého řešení, a postupné rozšiřování služeb. 

GMail jsem si oblíbil natolik, že jej používám dodnes a posledních několik let i jako email výchozí a prakticky jediný, samozřejmě pokud nepočítám email školní, který jsem měl až do loňského roku nebo email firemní, který mám nyní.

Kdybych měl vybrat jednu věc, které si vážím nejvíce u GM, tak je to zabezpečení - HTTPS je samozřejmě standardem, co však mám na mysli je fakt, že Google monitoruje Vaše přihlášení, a pokud se v čase T přihlásíte třeba v Praze a v čase T+1 hodina v Madridu, nebo třeba New Yorku, tak Vás upozorní, že ne vše je OK, čímž Vám dává najevo, že se Vám asi někdo naboural do emailu.

Samozřejmě to není vše, můžete takového člověka na dálku odhlásit a samozřejmě si změnit ihned heslo. Odhlášení na dálku využijete i tehdy, kdy se třeba zapomenete někde jinde odhlásit. Google začal prakticky nedávno nabízet dvojité přihlášení, které funguje podobně jako v bance - nastavíte si telefonní číslo, na které Vám budou chodit SMS s autorizačními kódy, pomocí kterých se budete následně přihlašovat, čímž se zvětšilo zabezpečení. Toto již samozřejmě nepoužívám. 

Ne každou věc od Google jsem však ihned začal používat, jednou z takových byl Chrome, který jsem začal používat až před nějakým časem, původně jsem používal, jak jistě víte, Operu, o čem jsem již ale na svém blogu několikrát psal. 

V dalším pokračování tohoto článku se tak zmíním nejen o Google Chrome, ale i o Bloggeru, Picase a možná i o dalších službách Google, které jsem používal či stále používám. Snad se Vám tento typ článků bude líbit...

Jaké používám doplňky v Google Chrome

Jak jistě víte, Google Chrome, stejně jako Firefox či v posledních verzích i Opera, podporuje doplňky. U Chrome je to ovšem trošku jinak - podporuje nejen doplňky, ale i aplikace. V dnešním článku bych se tedy rád zmínil o těch, které používám já.

Doplňky vs. aplikace

Význam doplňku jistě každý zná - jedná se o rozšiřující komponentu prohlížeče, která má za úkol nějakou činnost, kterou prohlížeč sám o sobě neumí, jedná se třeba o kontrolu emailu a podobně.

Aplikace jsou pak většinou pokročilé webové stránky, tyto stránky bývají upravené pro Google Chrome a v ostatních prohlížečích nemusejí fungovat.

Více o rozdílech najdete třeba zde (vespod stránky).

Doplňky

Nejprve začněme doplňky. Doplňky mají stejnou úlohu, jako u Firefoxu či Opery. Rozšiřují funkcionalitu prohlížeče, doplňky vytváří jak Google, tak komunita a jejich přehledný katalog najdete společně s katalogem aplikací zde, tedy v internetovém obchodě Chrome. Zde najdete i motivy pro Chrome.

Kontrola e-mailu Google

Jedná se o doplněk, který Vám bude kontrolovat příchozí emaily ve GMailu a v případě, že přijde email, tak na to upozorní tím, že zobrazí počet nepřečtených zpráv.

Doplněk pochází přímo od Google a jeho stránku s možností stažení najdete zde. Na stejné adrese najdete i podrobnosti včetně screenshotů.

Google Reader Notifier

Další rozšíření z dílny Google, tentokrát se kontroluje RSS, opět se zobrazuje počet nepřečtených RSS. RSS jsou kontrolovány z Google Readeru.

Více o rozšíření, včetně screenshotů a možnosti stažení najdete zde.

Chromed Bird

Jedná se o nofitikátor nepřečtených Twitter zpráv, opět se zobrazuje počet nepřečtených twittů.V tomto případě si můžete navíc nastavit i notifikaci, která se Vám zobrazí nad hodinami, podobně jako notifikace u GMailu.

Více o rozšíření, včetně screenshotů a možnosti stažení najdete zde. Rozšíření je již nedostupné, pro úplnost ponechávám, ale začal jsem si hledat náhradu.

Google Tasks

Další rozšíření z dílny Google, tentokrát se jedná o správce úkolů, který je plně synchronizován s Vaším Google účtem. Osobně toto používám i pro psaní věcí, které třeba často nepoužívám, ale nesmím je zapomenout. Stačí tak jednou kliknout a mám všechny informace vždy po ruce.

Více o rozšíření, včetně screenshotů a možnosti stažení najdete zde.

Google Calendar

Opět výtvor z dílny Google, v tomto případě se jedná o tlačítko, které Vám zobrazí kalendář pro dnešní den v "bublinovém" provedení, dále Vám toto rozšíření umožní přepnutí do standardního rozhraní Google Kalendáře.

Více o rozšíření, včetně screenshotů a možnosti stažení najdete zde.

History

V tomto případě se jedná o velice jednoduché, ale užitečné rozšíření, které slouží k rychlé dostupnosti historie, stačí tedy kliknout na tlačítko, které Vám v panelu Chrome vznikne po instalaci a ihned se Vám v nové záložce zobrazí historie Vašeho prohlížeče.

Více o rozšíření, včetně screenshotů a možnosti stažení najdete zde.

Trash can

Často se mi stává, že si omylem zavřu špatnou kartu prohlížeče a musím tak tuto stránku obnovit přes novou kartu, kde vidím seznam naposledy zavřených karet pomocí kterého si tak mohu obnovit zavřenou kartu. Jedná se o poněkud krkolomější postup, proto také používám toto rozšíření, ve kterém vidím seznam naposledy zavřených karet, stačí tak dvě kliknutí a určitá karta je obnovena.

Více o rozšíření, včetně screenshotů a možnosti stažení najdete zde.

Downloads

Možná již tušíte, k čemu je toto rozšíření. Jedná se opět o tlačítko, na které když kliknete, tak se Vám zobrazí   "download manager" Chromu. Opět tak zjednodušuje používání Google Chrome.

Více o rozšíření, včetně screenshotů a možnosti stažení najdete zde.

Clickable links

Někdy se mi stane, že určitý odkaz na webové stránce není aktivní, toto rozšíření jej automaticky aktivuje a není problém tento odkaz otevřít v nové kartě jako každý jiný odkaz.

Více o rozšíření, včetně screenshotů a možnosti stažení najdete zde.

Ultimate Chrome flag

Rozšíření zobrazující bezpečnost webu, vlajku země, pod kterou náleží IP adresa a mnoho dalších informací.

Více o rozšíření, včetně screenshotů a možnosti stažení najdete zde.

V dnešní části jsem se v krátkosti rozepsal o mnou používaných rozšířeních do Google Chrome. Příště to již bude pravděpodobně kratší, povím Vám něco o aplikacích, které v Google Chrome používám.

Nakonec přikládám screenshot mého panelu v Google Chrome i s doplňky (kliknutím zvětšíte):

Proč používám Google Chrome

Je to již rok, dva měsíce a tři dny, co oficiálně používám Google Chrome. Nejprve to bylo po přechodnou dobu, ale nakonec se tak stalo již na stálo, ač jsem odjakživa byl zásadně proti podobnému konceptu prohlížeče, jaký zavedl Firefox - koncept základní prohlížeč + rozšíření. Po celou dobu jsem tak používal Operu, kterou jsem si nemohl až do minulého roku vynachválit.

Prvotním důvodem, proč jsem začal uvažovat o změně prohlížeče byl fakt, že Opera v Linuxu byla méně vyladěna než ve Windows - problémy jsem měl i s například GMailem. K tomu se přidali problémy ideologické - Opera jeden čas nevydávala verze pro Linux a věnovala se výhradně Windows, sice předem toto avizovala a dalo se to chápat - Ballot screen, ovšem i po vydání Opery 10.5 se nic nedělo a linuxová verze nikde. Ta se objevila až ve verzi 10.6, pokud si dobře pamatuji. Navíc v té době již byly dostupné beta verze Google Chrome pro Linux a já začal testovat další alternativní prohlížeč, po Firefoxu a několika dalších to byl právě Chrome...

Důvod první - synchronizace

První věcí, krom obligátní rychlosti a stability (dlouhou dobu jsem používal pouze a jen DEV verze, tedy nejméně stabilní verze Chrome, které ani tak prakticky vůbec nepadaly) která mě ohromila byla synchronizace.  V té době byla standardem maximálně synchronizace záložek a několika dalších věcí, nejpokročilejší synchronizaci měla dlouhou dobu právě Opera, Firefox se naučil synchronizovat až ve své 4. verzi (bez doplňků), čili před pár týdny.

Chrome však šel v synchronizaci daleko dále a rázem ji měl nejlepší a to bez jakýchkoli doplňků. Chrome již v té době uměl synchronizovat prakticky vše, co se u něj synchronizovat dá, tedy: záložky, nastavení, motivy, rozšíření (včetně jejich nastavení - toto musí ale naimplementovat i tvůrce rozšíření), aplikace, automatické vyplňování a jako poslední doplnil hesla. Pravda - ne všechny věci uměl synchronizovat už tehdy, některá se naučil až postupem času, ale i dnes, pokud vím, žádný jiný prohlížeč neumí synchronizovat tolik věcí, jako právě Chrome.

Synchronizaci člověk nejvíce ocení v případě, kdy používá více počítačů, osobně používám Chrome v práci a doma, cokoli udělám doma hned vidím i na druhý den v práci, navíc počáteční nastavení bylo velmi jednoduché, stačilo napsat uživatelské jméno a heslo v nastavení Google Chrome, vše se pěkně stáhlo ze serveru Google a za pár sekund jsem měl Chrome stejné jako doma. Nemusel jsem stahovat a instalovat rozšíření jako u konkurenčních prohlížečů, stejně tak jsem měl Chrome nastaven stejně jako doma.

Jen je škoda, že většina rozšíření nepodporuje synchronizaci nastavení (což je chyba vývojářů, Chrome toto podporuje), rozšíření se sice nainstaluje, ale musí se ještě nastavit.

Synchronizace se však hodí i těm, co nemají více počítačů, a to v případě, kdy jim třeba havaruje systém, je potřeba jej reinstalovat, čímž pochopitelně ztratí i nastavení. Po nainstalování systému je tak potřeba jen nainstalovat Chrome a zapnout synchronizaci - do pár sekund je tak Chrome připraven ve stejném stavu, v jakém byl v předchozím systému,

Samozřejmě se toto hodí i těm, co používají více systémů a podobně, důvodů proč synchronizaci používat je nespočet.

Bezpečnost

Další věcí je bezpečnost - přesněji Sandbox. Google Chrome se pravidelně zúčastňuje Pwn2Own, což je soutěž ve kterém se snaží několik týmů hledat bezpečnostní chyby v prohlížečích a infikovat pomocí nich hostitelský systém. Google si natolik věřil, že z vlastní kapsy nabídl dalších 20 000 USD (základní výhra byla 15 000 USD) tomu týmu, který najde v jeho prohlížeči chybu, pomocí které dokáže infikovat hostitelský systém. Avšak ani 35 000 USD nestačilo k tomu, aby se to někomu podařilo a Chrome tak opět vyhrál tuto soutěž, tentokrát i s Firefoxem. Více jsem o letošním ročníku psal zde.

U Google Chrome totiž musí útočník přelstít jednak vlastní prohlížeč, tak i sandbox. Google dále zavedl odměňování za nalezení bezpečnostních chyb ve svém prohlížeči, za každou nahlášenou chybu tak daný člověk získá určitý obnos amerických dolarů. Základní sazba je 500 USD, maximální pak přes 3 000 USD, což je přes 52 000 kč, odměny se sčítají. Podobnou praxi zavedl i Firefox. Microsoft naopak nedává ani dolar za nalezené chyby. I tyto kroky vedou v konečném důsledku k bezpečnějšímu prohlížeči a spokojenějšímu zákazníkovi, čehož si je Google jistě dobře vědom.

Adresní řádek

Velmi se mi líbí i adresní řádek, který je velmi propracovaný, nejvíce mě uchvátilo vyhledávání. Základní funkcionalita je stále stejná, člověk napíše hledaný řetězec a on se mu vyhledá ve výchozím prohlížeči. Chrome mě ohromil ale něčím jiným, čeho jsem si nevšiml u žádného jiného prohlížeče.

Stejně jako konkurence pochopitelně podporuje i vytváření uživatelských vyhledávačů - pokud tedy často vyhledáváte na např. csfd.cz, tak není problém si tento vyhledávač přidat a vyhledávat pomocí něj i v adresním řádku, kdy si nastavíte určitou zkratku, např. cs a za ni doplníte jméno filmu, čímž se Vám daný film vyhledá na csfd.cz.

Až doposud stále stejné jako u konkurence, Google toto opět rozšířil a řekl si asi něco podobného: "Proč by měl uživatel "složitě" vytvářet vlastní vyhledávač, když mu jej můžeme přidávat automaticky po prvním použití na dané stránce?". A z myšlenek se staly činy a Chrome tak byl prvním, co tohle umožňuje.

Napoprvé použijete klasickou cestou daný vyhledávač, třeba právě na csfd.cz a on se Vám zcela automaticky přidá mezi použivané a jako klávesovou zkratku použije doménu 2. a 3. stupně, tedy v tomto případě csfd.cz. Pro lepší dostupnost příkazový řádek podporuje automatický doplňovač, který Vám po napsání dvou až třech znaků a zmáčknutí TAB automaticky doplní zkratku, Vám tak zbývá jen doplnit jméno filmu a je hotovo. Samozřejmě toto funguje s jakýmkoli vyhledávačem, stačí jej jen jednou ručně použit a od té chvíle jej můžete používat zcela automaticky i v adresním řádku, samozřejmě si jej můžete modifikovat, např. si změnit zkratku.

Osobně toto pokládám za jednu z nejergonomičtějších výhod Chrome, který neskutečně urychlí práci. Místo toho, aby člověk otevíral stránku s csfd a psal do kolonky co hledá, tak stačí do adresního řádku napsat kouzelnou formulku a je hotovo :). Nejkrásnější je na tom ta automatika....

Provázanost a vyladěnost se službami Google

Jednu z nejdůležitějších věcí jsem si ponechal na závěr tohoto článku - a to je provázanost s a vyladěnost Chrome s Google službami. O tomto by se dalo pravděpodobně napsat dalších x stránek, já se změřím na to nejdůležitější z tohoto bodu z mého pohledu.

Rád využívám služeb Google v největší možné míře. Vše začalo již před dávnou dobou, kdy jsem si oblíbil Google ještě v době, kdy u nás nebyl tolik populární, v době, kdy ještě nebylo indexové vyhledávání tolik populární a slovo Google bylo u nás cosi neznámého. Začalo to tedy Googlem jako takovým, pokračovalo to hlavně GMailem, kterého mám už přes 6 let a dnes to končí Chromem, Google Readerem a dalšími.

Každý den zahajuji tím, že zapnu notebook, zapnu Chrome a přihlásím se to GMailu. Pak si přečtu RSS a z něj některé zajímavé články. GMail mám zapnutý prakticky celý den, nebo po celou dobu, co je počítač zapnutý, K práci s tímto vším používám různé rozšíření, ale o nich až jindy.

Teď k tomu, co nabízí Chrome jako takový - zde bych hlavně zmínil notifikace na příchozí emaily a chaty, stačí mít otevřený GMail a máte ihned o všem přehled, kdykoli Vám přijde email, tak se Vám nad hodinami zobrazí notifikace a to může být Chrome i minimalizovaný.

Jistě bych našel více důvodů, proč používám právě Google Chrome, časem napíši druhý díl, snad tento první díl někoho zaujme :) .

První stabilní verze Google Chrome pro Linux byla vydána před rokem

Google Chrome je mladý webový prohlížeč, který podporuje nejen Windows, ale i MacOS a GNU/Linux (dále jen Linux). První verze Google Chrome byla vydána 2. září 2008 a v září tohoto roku si tak dočká třetích narozenin. Tehdy se jednalo o první, velmi ranou verzi, první stabilní verze Google Chrome pak byla vydána 11. prosince 2008. Tato verze byla samozřejmě pouze pro platformu Windows, uživatelé alternativních systémů si tak museli počkat.

Jejich chvíle přišla až v prosinci roku 2009, kdy byla vydána první beta verze pro MacOS i Linux. První finální verze Google Chrome přišla na svět až 25. května 2010, ve středu to tedy bude přesně rok, co uživatelé alternativních systémů mohou používat finální verze Google Chrome.

Google Chrome je v dnešní době fenoménem a jedním z nejúspěšnějších produktů Google. Dalšími úspěšnými produkty jsou bezesporu vyhledávač, reklamní systém, Android a samozřejmě GMail. V současné době je Google Chrome na 3. místě co do počtu uživatelů a to jak ve světě, tak i u nás, viz zde a zde. Pro korektnost dodávám, že odkazované statistiky měří používanost Google Chrome coby jedno číslo, kdežto konkurenční prohlížeče jsou rozlišovány dle verze, pro korektní porovnání je tak nutné čísla u ostatních prohlížečů posčítat, pořadí by však mělo být stále stejné.

První je stále Internet Explorer, druhý Firefox a třetí právě Chrome. Chrome však jako jediný prakticky neustále posiluje a to na úkor právě Internet Exploreru a Firefoxu (a případných dalších).

Můj komentář:

Osobně si myslím, že Google Chrome převezme úlohu Firefoxu a stane se tržní dvojkou a bude bojovat s Internet Explorer o první pozici. Firefox bude mít co dělat, aby postupem času nemusel bojovat o třetí místo s Operou či Safari.

Proč si to myslím:

1) Na trhu není moc místa pro dva principiálně stejné prohlížeče (Chrome a Firefox)
2) Google Chrome je dle mého názoru lepším prohlížečem (bezpečnost, výkonnost, funkce ...) než je Firefox
3) Za Chromem stojí Google, za Internet Explorerem(dále jen IE) stojí Microsoft, za Firefoxem Mozilla a komunita. První dvě firmy disponují obrovskou finanční a lidskou silou, třetí je hnána především komunitou, která zdarma sdílí kód.
4) Google již tak štědře nepodporuje Firefox jako tomu bylo v době, kdy Google neměl prohlížeč. Google byl jedním z největších investorů Firefoxu.
5) IE se bohužel používá stále ve firemní sféře.

Jak bych si to přál:

1) Google Chrome
2) Firefox
3) Opera

Ano, IE není uveden - nemám jej rád a moc bych si přál, aby již neexistoval. To se však pravděpodobně jen tak nestane, bohužel :( .

Poznámky:

Vše v sekci "Můj komentář" je jen a pouze můj názor, může se stát, že všechno bude nakonec zcela jinak, uvidíme...

Jaké repozitáře používám v Ubuntu 10.10

Repozitáře Ubuntu obsahují velké množství programů, avšak většinou pouze ve verzích, které byly aktuální k datu vydání konkrétní verze Ubuntu. Samozřejmě pokud jsou později vydány opravy těchto programů, jsou tyto opravy dostupné i pro uživatele Ubuntu. Avšak pokud vyjde zcela nová verze programu, tak se již tato verze v repozitářích většinou neobjeví. Takto tomu je u velké části distribucí a jedná se tak prakticky o standard.

Uživatel pak má několik možností, buď se s tímto spokojí, a bude používat starší verze programů do doby, než vyjde nová verze Ubuntu. Nebo si stáhne program ze stránek výrobce daného programu a nainstaluje si ručně DEB balíček obsahující daný software (pokud existuje). Posledním a nejlepším řešením je pak používání repozitářů výrobce či repozitářů neoficiálních, spravovaných komunitou. V dnešním článku se tedy zmíním o tom, jaké repozitáře osobně používám krom těch výchozích v Ubuntu. Vše je psáno pro Ubuntu 10.10 a na starších verzích nemusí fungovat - tvůrci balíčků nemusejí vytvořit podporu pro starší verze Ubuntu.

Jelikož tyto repozitáře používám delší dobu, tak si již samozřejmě nepamatuji přesný postup, jak jsem je do systému přidal. Proto ke každému repozitáři jsem našel na Internetu postup, jak si jej přidat a odkaz na návod je uveden u každého repozitáře. Pokud by Vám něco nefungovalo, klidně napište do diskuze pod článkem. Samozřejmě vše děláte na své uvážení.

1) Google Chrome

Prohlížeč Chrome je v dnešní době jeden z nejprogresivnějších prohlížečů této doby. Pro lepší dostupnost aplikace Google vytvořil vlastní repozitář, kde se nacházejí všechny tři verze Google Chrome (stabilní verze, betaverze a vývojová verze).

Přidání zdroje, instalace:

a) Nejprve si přidejte v Synapticu nebo ve správě software tento zdroj:

deb http://dl.google.com/linux/deb/ stable non-free main

b) Poté nainstalujte podpisový klíč (v příkazové řádce):

sudo wget -q -O - https://dl-ssl.google.com/linux/linux_signing_key.pub | apt-key add -

c) Následně zaktualizujte repozitáře, buď např. pomocí tlačítka obnovit v Synapticu, nebo pomocí tohoto příkazu v příkazové řádce:

sudo apt-get update

d) Nainstalujte Google Chrome, tedy nainstalujte balíček google-chrome-stable (stabilní verze), google-chrome-beta (betaverze prohlížeče) nebo google-chrome-dev (vývojová verze prohlížeče).

Čerpal jsem z tohoto fóra.

2) Opera

Jako sekundární prohlížeč používám jsem si nainstaloval Operu. I tento program má repozitář spravovaný svým tvůrcem. Pro každou verzi opery (stabilní, testovací a nestabilní) má ovšem různý repozitář, čili je opakem Google, který má pro všechny verze svého prohlížeče jeden repozitář. Nejprve je tedy nutné si rozmyslet, o jakou verzi máte zájem a až poté si přidat repozitář.

Přidání zdroje, instalace:

a) Nejprve si tedy přidejte repozitář s verzí, kterou požadujete, níže je uvedený repozitář pro stabilní verzi Opery.

deb http://deb.opera.com/opera stable non-free

Místo slůvka stable v příkazu můžete použít i testing (pro testovací verzi prohlížeče) nebo unstable (pro nestabilní verzi).

b) Nyní přidejte podpisový klíč (v příkazové řádce):

wget -O - http://deb.opera.com/archive.key | apt-key add -

c) Opět zaktualizujte své zdroje, nyní by Vám mělo být umožněno nainstalovat i Operu ve verzi, ve které jste si zvolily. Stačí nainstalovat balíček opera.

Čerpal jsem z této stránky.

3) KDE 

Repozitáře Ubuntu obsahují i balíčky s KDE, avšak pouze staršího vydání, vysvětlení jsem napsal na začátku článku. Existuje však neoficiální zdroj s balíčky s KDE, který je nutné extra přidat, nové verze KDE se v něm vyskytují většinou v den vydání dané verze KDE, tedy prakticky ihned. Níže se nachází návod pro uživatele Ubuntu, kteří již mají nainstalované KDE ze standardních repozitářů Ubuntu, pokud KDE ještě nemáte nainstalováno, pak nejprve nainstalujte balíček Kubuntu Plasma Desktop, až poté pokračujte níže uvedeným návodem.

Přidání zdroje, instalace:

a) Přidejte si tento repozitář:

ppa:kubuntu-ppa/backports

b) Aktualizujte systém, mezi aktualizacemi by se měly nacházet i balíčky s novou verzí KDE. Samozřejmě po přidání repozitáře zaktualizujte své repozitáře.

Čerpal jsem z této a této stránky.

4. Pidgin

I Pidgin má svůj vlastní repozitář, který je spravován tvůrci programu. V tomto případě probíhá přidávání zdrojů a instalace Pidgina nepatrně jinak.

Přidání zdroje, instalace:

a) Stáhněte tento DEB balíček a nainstalujte jej pomocí dvojkliku na ikonu, případně z kontextové nabídky tohoto souboru vyberte možnost "Open with" => "GDebi Package Installer". Tímto jste si přidali repozitář.

b) Mezi aktualizacemi najdete i novější verzi Pidgina. Pokud Pidgina nemáte doposud nainstalovaného, pak nainstalujte balíček "Pidgin".

c) Nevím proč, ale v současné chvíli se nachází v tomto repozitáři jemně starší verze, než je aktuální na stránkách programu. Je tedy dobré nejprve pro jistotu porovnat označení verze balíčku Pidgin z repozitářů Ubuntu a z tohoto.

Čerpal jsem z této stránky.

Závěr

Takových repozitářů je celá řada. Pokud tedy hledáte nějaký repozitář pro svůj oblíbený program (protože v repozitářích Ubuntu není třeba nejnovější verze), pak není nic jednoduššího, než použít Google a vyhledat si spojení:

"jméno programu repository Ubuntu"
(do Google samozřejmě zadávat bez uvozovek a s doplněným názvem programu)

Pravděpodobně najdete repozitář spravovaný buď přímo lidmi vytvářející tento software nebo komunitou. To je na Ubuntu to nejlepší - existují pro něj balíčky snad všech linuxových programů, navíc většinou v nejnovějších verzích v repozitářích výrobce programu a vy tak máte skoro jistotu, že vše bude fungovat jak má.

Bonusem pak je fakt, že jakmile vše jednou nastavíte, tak se Vám dané programy budou automaticky aktualizovat jakmile vyjde nová verze programu a bude umístěna do příslušného repozitáře. Aktualizace najdete mezi ostatními systémovými aktualizacemi.

Dá se žít pouze s GNOME?

Jak možná víte, před několika dny jsem musel reinstalovat systém,věc nemilá, ale musí se s ní počítat. Jelikož mám podezření, že za "zkázu" svého systému může pravděpodobně nepovedená instalace editoru Kile, rozhodl jsem se, že po čisté instalaci Ubuntu 10.10 již KDE nenainstaluji a ponechám si pouze "čisté Ubuntu", tedy GNOME.

Cíl je tedy jasný, Ubuntu bez KDE knihoven, otázkou ale je, zda je tento cíl reálný?...Osobně si totiž myslím, že velké % lidí pokládá Kaffeine za nejlepší aplikaci pro sledování TV pomocí TV karty, a už ten závisí na mnoha knihovnách z KDE, dále bychom mohli pokračovat třeba vypalovacím programem K3b a několika dalšími.

Vím, že existují v GNOME alternativní aplikace, zkoušel jsem Brasero, zkoušel jsem MeTV, ale třeba druhý jmenovaný je hrozně náročný na HW počítače. Na mém počítači je velmi pomalý a sledování televize tak není moc dobře možné. Na téže sestavě mi TV funguje moc dobře pomocí zmíněného Kaffeine či i SMPlayeru.

Když už jsme u SMPlayeru, musel jsem se dlouze rozvažovat, zda ho nainstaluji, protože je závislý na Qt knihovnách, ty však nejsou součástí KDE jako takového, ale spravuje je Nokia, čili jsem nakonec SMPlayer nainstaloval, už jen proto, že to je pravděpodobně nejlepší videopřehrávač pro GNU/Linux.

Abych byl přesnější, SMPlayer je tzv. "frontendem" pro MPlayer, čili SMPlayer je "jen grafickým obalem" pro konzolový MPplayer, který je pak jeden z nejlepších (ne-li nejlepší) multimediální přehrávač nejen pro GNU/Linux. O MPlayeru se dočtete zde, o SMPlayeru zde.

Rád bych tedy vyvolal přátelskou debatu nad tím, zda-li lze používat Ubuntu či jinou distribuci pouze s programy, které nesmějí být součástí projektu KDE. Najde se mezi Vámi tedy někdo, kdo výše uvedenému odpovídá? A další otázka, jaký program používáte pro sledování DVB-T televize?

Budu rád, když se o Vaše názory podělíte v diskuzi pod článkem, předem děkuji za odpovědi. Jsou vítány jakékoli informace o problematice článku, nemusíte se tedy bát něco napsat ;)

Rok 2010, můj blog a já

Rok 2010 je prakticky za námi a při této příležitosti bych jej rád zhrnul do následujících vět a zaměřil jsem se přitom především na svůj blog a mne.

Historie blogu

Tento blog již existuje cca 2,5 roku (začal jsem jej psát 13. srpna 2008), první články tak pocházejí ještě z doby, kdy jsem nepoužíval GNU/Linux (dále jen "Linux") coby výchozí OS a chtěl jsem psát o SW především pro Windows.

Na Linux jsem definitivně přešel pár týdnů na to, čímž se změnila i tématika blogu a já se tak po celý zbytek času až doposud věnoval především Linuxu, především Mandrivě, kterou po dvou letech vystřídalo Ubuntu.

Dalšími tématy, kterými jsem se především zabýval bylo KDE, Google a Opera.

Rok 2010 a blog

Rok 2010 byl poměrně revolučním v mém životě a v životě blogu. Během tohoto roku jsem se poměrně změnil a s tím se změnilo i zaměření mých článků. Většina změn proběhla až po mém úspěšném dokončení vysokoškolských studií.

Nejprve (21. března 2010) jsem po cca 5 letech používání Opery přešel (stále jen dočasně) na Chrome.

7. října 2010 jsem přešel z Mandrivy na Ubuntu. Nakonec jsem přešel z "hloupých" telefonů na ty "chytré", v mém případě přesněji na Nokii C5.

Změny to nebyly jednoduché, všechny byly nucené a až na výměnu mobilního telefonu jsem je dělal nerad. Tyto změny také poměrně rázně promluvily do složení blogu.

Vše jsem pečlivě rozmýšlel a až na výměnu mobilního telefonu je možné, že se zpět vrátím k původně používanému SW, obě změny jsou totiž pouze "na zkoušku", v případě Opery musím uznat, že 11. verze je opět hodně povedená, a tak opět váhám, uvidíme.

Ať tak či jinak, můj blog nekončí a pevně doufám, že se Vám bude i nadále stejně líbit jako doposud (nebo i více).

PF 2011

Na závěr bych rád popřál všem čtenářům mého blogu vše nejlepší do nového roku, a také bych Vám rád poděkoval za Vaše postřehy, které jste napsali do komentářů pod články. 

S pozdravem
Bc. Jakub Šenk

Mé fórum zrušeno

Ač nerad, tak jsem se dnes rozhodl provést další ráznou akci - zrušit své fórum. Důvodů jsem měl vícero a rád bych se o ně s Vámi podělil.

a) Původní účel fóra

Čtenářům jsem chtěl umožnit více možností než nabízí diskuze pod články, např. aby nemuseli zadávat CAPCHA kód, pokud jsou registrováni (tehdy to Blogger vyžadoval i u registrovaných, nyní už ne), mohli pohodlně editovat své již napsané příspěvky (toto není v Bloggeru možné, registrovaný uživatel může pouze mazat své příspěvky). Dále jsem chtěl svým čtenářům umožnit navrhovat témata dalších článků, diskutovat nad dalšími událostmi ve světě IT i mimo něj a další spoustu zajímavých funkcí, např. diskuze o programování, linuxu, programech, filmech, hudbě a podobně.

b) Realita na fóru

Realita na fóru však byla zcela jiná. Uživatelé v drtivé většině případů diskutovali maximálně nad články a navíc v neregistrovaném stavu, čili fórum pouze suplovalo funkci diskuzí pod článkem, což jsem rozhodně nechtěl, už jen z důvodu nepraktičnosti takovéhoto řešení - fórum takovým uživatelům nepřinášelo nic nového, co by nemohli provádět i v diskuzi pod článkem.

Taktéž nevznikali žádné nové témata, na ty, které jsem vytvořil, nebylo mnohdy vůbec reagováno.  Fórum tak obsahovalo velmi málo informací, navíc poměrně zastaralých.

Dalším důvodem bylo i někdy pomalejší načítání stránek fóra a občasné výpadky (obojí je způsobeno freehostingem). V neposlední řadě v tomto sehrála roli i časová režie, která byla nutná pro chod fóra.

Když jsem tedy nad tímto pouvažoval, přidal jsem k těmto faktům i fakt, že již nerozšiřuji svůj repozitář a tak i další důvod, proč mít fórum, "padl", tak jsem se tedy rozhodl zrušit toto fórum.

Dnes jsem tedy zazálohoval celé fórum a smazal jej. Vzápětí jsem zpětně povolil diskuzi u všech článků a vrátil jsem blog do původního stavu. Čtenáři mého blogu tak mohou opět používat diskuze pod článkem.

c) Poděkování

Děkuji tedy všem 5 registrovaným uživatelům fóra za jejich přízeň a pevně doufám, že na mne nezanevřou a budou stále můj blog číst.

Zatím zkušebně jsem začal používat Ubuntu

Po pěti letech co jsem používal Mandrivu, která byla mou první a doposud jedinou distribucí, jsem se rozhodl před pár dny pro změnu. Nakonec jsem si vybral Ubuntu. V dnešním článku bych rád napsal, proč jsem se rozhodl změnit distribuci, proč zrovna Ubuntu a jak se tato změna projeví na mém blogu.

a) Proč změna?

Mandrivu jsem používal od roku 2005 až do před včerejška (5. října 2010), tedy 5 let. První tři léta jen jako cvičný systém, poslední dva roky jako systém výchozí. Myšlenky ohledně změny distribuce jsem měl již vícekrát, vždy jsem si vybral určitou distribuci, nainstaloval jsem ji a zjistil jsem, že není důvod přecházet.

Ten důvod, proč přejít mě definitivně napadl právě 5. října 2010, kdy jsem zjistil, že vyšlo nové KDE, KDE 4.5.2, které opět pro Mandrivu 2010 Spring nebude a to ani neoficiální cestou. Tento fakt jsem si dal do spojitosti s tím, že Mandriva 2011 nebude a bude až Mandriva 2011 Spring, čili ještě necelý rok nebude pro uživatele Mandrivy oficiální cestou dostupné jiné KDE, než KDE 4.4.3 (neoficiální cestou pak pravděpodobně 4.5.0, které je zatím posledním KDE vydaným neoficiálně pro Mandrivu 2010 Spring a jak to tak vypadá zůstane i posledním pro tuto verzi distribuce).

Nelíbí se mi myšlenka, že ještě rok bych měl používat starý software, který byl mezi tím několikrát upraven, vylepšen a byly mu opraveny bezpečnostní problémy. Největší zájem uživatelů GNU/Linuxu (dále jen Linux) pravděpodobně spočívá v grafickém prostředí, proto také při každém vydání hlavní verze grafického prostředí je na každém serveru o Linuxu vydán článek o tom kterém prostředí.

Avšak pokud si ho člověk nemůže vyzkoušet a přitom jiní mohou, protože používají distribuci, pro kterou toto prostředí je k dispozici (ať oficiálně či neoficiálně), tak to tomu člověku je líto a ostatním závidí. Takový člověk může buď u takového článku pouze "slintat", nebo si ho může "ubalit" sám (velmi časově náročné, náročné i na HW) nebo může přejít k distribuci, pro kterou toto prostředí je.

Já měl štěstí, ještě před cca 3/4 rokem vycházeli neoficiální cestou pravidelně všechna stabilní vydání KDE, stačilo si vždy přidat repozitář a z něj provést aktualizaci. Ostatní programy jsem si "ubalil" sám, nebo existovala jiná cesta, jak je do Mandrivy nainstalovat. Avšak před zmíněným asi 3/4 rokem nastala první vlna odlivu klíčových osob z Mandrivy a nastaly i první prodlevy ve vydávání neoficiálních sestavení KDE, po pár měsících toto ustalo a KDE opět začalo vycházet alespoň neoficiální cestou pro Mandrivu.

Avšak KDE 4.5.0 bylo posledním KDE, které neoficiálně vyšlo pro Mandrivu, a jelikož je v Cookeru pouze vývojová verze KDE 4.6, nevypadá to, že by se mělo něco na tomto faktu změnit, navíc když Mandrivu od vydání KDE 4.5 potkala druhá vlna odlivu klíčových lidí a navíc oznámení, že Mandriva 2011 nebude a taky vznikl fork Mandrivy - Mageia.

Dalším důvodem byla i značná neinformovanost ze strany Mandrivy, která provázela vydání Mandrivy 2010 Spring, která vyšla nakonec s velkým zpožděním.

A toto se týká jen KDE, uživatelé GNOME jsou na to pravděpodobně stejně (o GNOME jsem se v poslední době moc nezajímal), pravda, absence nových verzí GNOME tolik až nebolí, protože vývoj 2. větve GNOME (čili verze 2.x) není tak radikální jako v případě KDE, kde je mezi verzí KDE 4.0 a 4.5 obrovský rozdíl.

Navíc je tu problém s nedostupností nových stabilních verzí toho či onoho SW, člověk si ho sice může "ubalit" z Cookeru, ale je to značně nepraktické, zvláště pak pokud se jedná o více SW najednou.

Vše výše uvedené jsem si tedy dal dohromady a uvážil jsem, že nejlepším řešením je změna distribuce, která netrpí výše uvedenými neduhy.

b) Proč Ubuntu?

Když jsem 5. října 2010 uvažoval, kterou distribuci zvolit, tak Ubuntu nebylo ihned vybráno za náhradu.  Tou náhradou bylo původně OpenSUSE, avšak až po instalaci jsem se dozvěděl, že pro OpenSUSE 11.3 neexistují ovládače pro mou grafickou kartu NVidia GeForce 4 MX.

Nakonec jsem si tedy vybral Ubuntu, Fedora, když jsem ji posledně zkoušel mi připadala jako klon Mandrivy (vzhledově), ale možná se jedná jen o můj subjektivní pohled.

Ubuntu jsem si vybral proto, že většina projektů má předpřipravené balíčky právě pro Ubuntu a není potřeba se tak spoléhat na distribuci. A v mnoha případech mají i repozitáře s těmito balíčky.

c) Jaký byl přechod?

Instalace Ubuntu byla bezproblémová, ale pomalejší, trvala oproti instalaci OpenSUSE (taktéž z LIVE CD) o něco déle. Co mě však zamrzelo je, že Ubuntu nerozdělilo disk na dva oddíly - / a /home, ač jsem vybral možnost "Použít celý disk", tedy druhou možnost v instalátoru.

Jako vždy byly problémy s grafickou kartou - jelikož se jedná již LEGACY kartu a navíc mám "no name" monitor. V Mandrivě jsem  posledních vydání musel upravovat parametry jádra, v Ubuntu jsem musel nainstalovat ovládače, zapnout proprietární ovládače, vypnout je a opět zapnout. Než jsem však na toto přišel, utekla hodina a po celou dobu jsem větší rozlišení jak 640x480 nezískal (ač jsem měl řádně nainstalovaný ovládač GK a měl ho "aktivovaný"), navíc při při 60 Hz, čili oči po chvíli bolely.

Jakmile jsem vyřešil tento problém, tak šla většina věcí již jak po másle. Problém nastal jen v Kaffeine, kde se mi nechtěli přehrávat TV stanice, stačilo nainstalovat jeden balíček a bylo po problémech.

Po instalaci tak stačilo nakopírovat určitá data z původního HOME adresáře Mandrivy a samozřejmě nainstalovat požadovaný SW a připad potřebné repozitáře (Google Chrome, Pidgin, Gnome Commander, Dropbox, SMPlayer, Kaffeine a AssaultCube).

Problémy byly pouze s Dropboxem, "půl dne" zobrazoval v kontextové nabídce, že stahuje 300 souborů, stačilo však přeinstalovat tuto verzi betaverzí a vše bylo po chvíli v pořádku.

Jako jednu z prvních věcí jsem přesunul tlačítka pro uzavíraní, maximalizaci a minimalizaci z levé strany na pravou a vypnul veškeré efekty - jsou náročné, např. ve hře AssaultCube jsem měl o 50 snímků menší FPS.

Jelikož používám Google Chrome, tak přechod na Ubuntu bylo co se týče Internetu velmi snadný, stačilo přidat repozitář (zde byly maličké problémy), nainstalovat jej a zapnout synchronizaci. Jelikož má Chrome pravděpodobně nejdokonalejší synchronizaci, nemusel jsem s Chromem nic již dělat, pouze jsem zakázal synchronizaci vzhledu, aby lépe zapadl do Ubuntu. Díky synchronizaci se mi tak synchronizovali nejen záložky, ale hlavně i nastavení (to prosím neumí snad žádný jiný prohlížeč synchronizovat) a doplňky. Chrome tak byl ihned nastaven dle mých přání.

KDE jsem zatím neinstaloval, zatím totiž zkouším možnosti GNOME v Ubuntu.

Stačilo tak "jedno odpoledne" a vše bylo v pořádku, a to mě ještě hodně zdržela grafická karta.

d) Jaký to bude mít vliv na můj blog a mé další projekty

Můj blog se měnit samozřejmě nebude, žádné články mazat nebudu, možná jen zruším některé kategorie a články o Mandrivě vložím do jedné velké kategorie, aby v tom byl pořádek. Své postřehy o Ubuntu budu psát zde, jako jsem to dělal v případě Mandrivy.

Na fóru však budou zrušeny některé fóra, které se věnovali mému repozitáři, který již nebude aktualizován, samozřejmě jej nechám aktivní.

e) Můj názor na Mandrivu

Na závěr článku bych se ještě rád zmínil o svém současném názoru na Mandrivu. Jak jsem již dříve napsal, Mandrivu jsem používal 5 let, mí známí o mě ví (pevně doufám), že takovéto zásadní kroky dělám s velkým rozmyslem. Mé rozhodnutí nebylo tedy impulsivní, ale po dobrém uvážení.

Na Mandrivě se mě nelíbí jen jedna, dvě věci, a sice že je problém s dostupností nového SW a současný stav Mandrivy, která již ve dvou vlnách propustila klíčové lidi, a která neinformuje moc dobře o svých úmyslech a podobně, o čemž jsme se všichni přesvědčili při vydávání Mandrivy 2010 Spring, která byla odložena a dlouho se nevědělo proč, kdy a zda-li vůbec vyjde.

Jinak pokládám Mandrivu stále za nejlepší distribuci, kdyby neplatili výše uvedené dva problémy, pak bych vůbec nepřecházel. Již jsem se s mířil s tím, že adaptace na Ubuntu nebude jednoduchá, že se některé věci dělají jinak než v Mandrivě, ale něco podobného mě potkalo již před dvěma léty, kdy jsem zjistil, že systémy od Microsoftu nejsou pro mě a že je čas na změnu. Tehdy byl přechod daleko horší a taky jsem jej nakonec zvládl.

Mandrivě přeji vše dobré, aby se vzpamatovala ze svých problémů a třeba se za rok, až vyjde Mandriva 2011 Spring, se k ní vrátím a možná i dříve ;).