Mobilní operační systém Android je v dnešní době nejpoužívanějším operačním systémem pro mobilní telefony a další přístroje. Jakožto jakékoli jiné softwarové dílo má ovšem své chyby a možnosti, jak jej zdokonalit. Níže bych se rád rozepsal o tom, co bych si já osobně přál, aby Google doimplementoval či vylepšil nebo změnil. Jelikož nemám až takový přehled o tom, co obsahují novější verze Androidu (ICS a JB), tak se předem omlouvám, pokud bylo cokoli z mého seznamu doimplementováno.
Zkušenější jistě namítnou, že některé z níže uvedených věcí lze zařídit pomocí aplikací třetí strany (která případně potřebuje root), ale já bych to rád přímo "od zdroje" - tedy jako integritní součást Androidu.
1) Nedostatečná synchronizace
Velmi bych uvítal, kdyby Google dotáhl synchronizaci telefonu, osobně mi totiž chybí synchronizace veškerého nastavení telefonu, včetně synchronizace nastavení aplikací a her. V případě výměny telefonu (nebo používání více telefonů v rámci jednoho Google účtu) by se uživateli stáhly ze serverů Google i např. uložené hry, nastavení aplikací a podobně. Toto by bylo užitečné i v případě obnovy po přepnutí telefonu do továrního nastavení.
Třešničkou na dortu by pak byla funkce, kdy by telefon po prvním spuštění telefonu (např. po továrním formátu) a zadání identifikačních údajů ke Google účtu, zcela sám stáhl všechny dříve nainstalované aplikace i s jejich nastavením a u her i s save pointy. Člověk by se pak nemusel vůbec o nic starat.
Jako hudba budoucnosti se mi pak jeví možnost kompletní zálohy telefonu na "jedno kliknutí" s možností případné obnovy až bude potřeba.
2) Distribuce mobilů s grafickými nástavbami od výrobce
Google by se měl zasadit o to, aby se nemohli prodávat mobily s grafickými nástavbami bez možnosti přepnutí na standardní Android. Nemám nic proti tomu, když výrobce udělá svou grafickou nástavbu (má na to samozřejmě legitimní právo), ale tato by buď měla být jako "volitelně k instalaci" nebo by mělo jít přepnout na standardní Android nebo alespoň danou nástavbu odinstalovat.
Grafické nástavby totiž většinou kazí dojem na Android, často se totiž stává, že jsou pomalé nebo trpí jinými problémy. Uživatelé pak, i za cenu ztráty záruky, raději instalují neoficiální ROM, které podobné nesmysly nemají.
3) Bloatware
Bloatware, neboli předinstalované aplikace, které jsou k dispozici přímo s telefonem jsou povětšinou naprosto zbytečné a většinou jenom zpomalují systém nebo spotřebovávají drahocenné místo v interní paměti jsou dalším problémem. Tyto aplikace totiž nelze běžnými prostředky odinstalovat (root není běžný prostředek, při jeho použití dochází ke ztrátě záruky a větší bezpečnosti) a navíc zabírají i volné místo v menu s aplikacemi. Google by se měl zasadit o to, aby i tyto aplikace šlo běžnými prostředky odinstalovat, stejně jako tomu je například u notebooků.
4) Nemožnost nastavení místa, kam se mají ukládat např. SMS či instalované aplikace
U mého předchozího telefonu (Nokia C5) se mi líbilo, že jsem si mohl vybrat, kam si přeji ukládat SMS, na výběr bylo, buď do telefonu nebo na paměťovou kartu (snad si to ještě dobře pamatuji). Bohužel toto není možné, alespoň u Huawei Ascend G300 (asi se ale jedná o vlastnost Androidu).
Někomu se to možná zdá jako drobnost, ale osobně bych jednou dosáhl stavu, kdy se mi vše bude ukládat pěkně na paměťovou kartu a interní paměť budu používat jen pro nainstalování aplikací, kdy mi nebude vadit, že např. v případě továrního formátu přijdu o tyto aplikace, ale vše ostatní je v bezpečí paměťové karty.
Ještě větší problém je, že uživatel si nemůže zvolit, kam si přeje danou aplikaci nainstalovat. G300 sice obsahuje možnost volby v nastavení, ale ta není 100% a často se stává, že se aplikace nainstaluje, kam chce a nastavení ignoruje.
5) Nemožnost nastavení fontů a vzhledu
Nevím, zda se jedná o problém G300 nebo obecně celého Androidu, ale nikde jsem nenašel možnost nastavení písma a dalších detailů prostředí. Tohle umí i velmi obyčejné telefony, škoda.
6) Proč nelze instalovat Android stejně jako klasický operační systém pro počítače
Jednu z mých největších výtek jsem si nechal na konec a směřuje na aktuální stav distribuce nových verzí Androidu. Současný stav je takový, že Google zveřejní novou verzi svého operačního systému, ten pak musí upravit daný výrobce pro každý ze svých modelů, po vyzkoušení jej začne distribuovat. Před zahájením distribuce v daném státě musí ještě distribuci schválit operátor, který má daný telefon na starosti.
Tento zdlouhavý proces pak způsobí opoždění distribuce ke koncovým zákazníkům či jeho nedostupnost pro daný model. Jak by bylo na světě krásně, kdyby Google zveřejnil novou verzi Androidu a jediné, co by bylo potřeba, by bylo stažení aktualizace a její instalace v mobilu.
Tohle je mých 6 věcí, které postrádám v Androidu. Snad se některé z nich časem objeví v nějaké následující verzi Androidu. A máte vy, mí čtenáři, nějaký seznam věcí, který vám chybí v Androidu, klidně se o něj podělte v diskuzi.
Zobrazují se příspěvky se štítkemMé názory. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMé názory. Zobrazit všechny příspěvky
3. července 2012
18. března 2012
Pár případů, kdy nepoužívat Google Chrome
Ač je Google Chrome v současné době dle mého názoru nejlepším webovým prohlížečem, rád bych se zmínil několik situací, ve kterých není dobré používat Google Chrome.
1) Google Chrome je velmi náročný na operační paměť
V práci jsem "vyfasoval" pro svou práci jemně starší notebook značky DELL, který má jen 2 GB operační paměti. Jak možná víte, živím se jako tester a jako takový potřebuji ke své práci jak webový prohlížeč, tak i další nástroje (Oracle SQL Developer, SOAP UI, NetBeans), které mám zároveň spuštěny s prohlížečem.
Bohužel Google Chrome si pro sebe zabere velkou spoustu operační paměti(i přes 500 MB, což je v případě mého pracovního notebooku cca poloviční hodnota volné operační paměti po startu OS) a čím víc programů potřebuji zároveň používat, tím pomaleji reaguje počítač.
Proto jsem v práci zaměnil Chrome za Operu, která si zabere pro sebe maximálně poloviční velikost operační paměti oproti Chrome a notebook je tak o poznání čilejší.
2) Google Chrome nemá kvalitního správce stahování
Google Chrome má pouze velmi základního správce stahování, u kterého se mi často stává, že nedokáže obnovit přerušený download. Připomíná mi správce stahování u Firefoxu, se kterým mám podobné zkušenosti z dřívějška (pravda, Firefox již dlouhou dobu nepoužívám, je tedy možné, že se to již změnilo).
Toto se dá vyřešit několika způsoby:
Jelikož mám notebook se širokoúhlým displejem, zvykl jsem si mít ve Windows panel na pravé straně, což šetří místo. Stejného jsem chtěl docílit i v Chrome, tedy abych měl otevřené listy napravo a ne nahoře, ovšem tohle není v Google Chrome možné. Výjimkou bylo jisté mezidobí, kdy toto šlo pomocí experimentálních možností Chrome. Tímto se ušetřilo místo a navíc šel kdykoli přečíst titulek stránky. O této funkcionalitě jsem psal zde.
Google se však rozhodl, že tuto možnost zruší bez náhrady, což vyvolalo spoustu negativních ohlasů, a také byla vytvořena internetová petice za zachování této funkcionality.
Řešení tohoto problému jsou dva:
1) Google Chrome je velmi náročný na operační paměť
V práci jsem "vyfasoval" pro svou práci jemně starší notebook značky DELL, který má jen 2 GB operační paměti. Jak možná víte, živím se jako tester a jako takový potřebuji ke své práci jak webový prohlížeč, tak i další nástroje (Oracle SQL Developer, SOAP UI, NetBeans), které mám zároveň spuštěny s prohlížečem.
Bohužel Google Chrome si pro sebe zabere velkou spoustu operační paměti(i přes 500 MB, což je v případě mého pracovního notebooku cca poloviční hodnota volné operační paměti po startu OS) a čím víc programů potřebuji zároveň používat, tím pomaleji reaguje počítač.
Proto jsem v práci zaměnil Chrome za Operu, která si zabere pro sebe maximálně poloviční velikost operační paměti oproti Chrome a notebook je tak o poznání čilejší.
2) Google Chrome nemá kvalitního správce stahování
Google Chrome má pouze velmi základního správce stahování, u kterého se mi často stává, že nedokáže obnovit přerušený download. Připomíná mi správce stahování u Firefoxu, se kterým mám podobné zkušenosti z dřívějška (pravda, Firefox již dlouhou dobu nepoužívám, je tedy možné, že se to již změnilo).
Toto se dá vyřešit několika způsoby:
- smířit se s tím
- používat Operu, která má jednoznačně nejlepšího správce stahování - výhodou je "all in one" řešení, vše je od jednoho výrobce v jednom instalačním balíčku
- nainstalovat nějakého externího správce stahování (v současné době zkouším Orbit downloader) - výhoda je jasná, uživatel může i nadále používat Google Chrome
3) Google Chrome neumí zobrazovat otevřené karty jinde než nahoře
Jelikož mám notebook se širokoúhlým displejem, zvykl jsem si mít ve Windows panel na pravé straně, což šetří místo. Stejného jsem chtěl docílit i v Chrome, tedy abych měl otevřené listy napravo a ne nahoře, ovšem tohle není v Google Chrome možné. Výjimkou bylo jisté mezidobí, kdy toto šlo pomocí experimentálních možností Chrome. Tímto se ušetřilo místo a navíc šel kdykoli přečíst titulek stránky. O této funkcionalitě jsem psal zde.
Google se však rozhodl, že tuto možnost zruší bez náhrady, což vyvolalo spoustu negativních ohlasů, a také byla vytvořena internetová petice za zachování této funkcionality.
Řešení tohoto problému jsou dva:
- Smířit se s tím a počkat na chvíli, kdy Google tuhle funkci opět povolí (pokud se tak stane)
- Použít Operu či jiný prohlížeč, který tuhle funkci má
Výše uvedené problémy mně na Google Chrome velmi mrzí, a proto jsem se i o nich zde rozepsal. Jak jsem již napsal výše, Google Chrome je dle mého názoru v dnešní době nejlepším prohlížeč, má však, stejně jako každý softwarový produkt, ještě co zlepšovat. Pevně věřím, že alespoň poslední dva body budou časem vyřešeny ze strany Google.
Chrome u mne vítězí hlavně v oblastech bezpečnosti (používá sandbox, který chrání napadení počítače viry a malwarem), rychlostí načítání stránek, podporou webových standardů a hlavně kvalitou synchronizace a doplňky.
12. března 2011
Google Chrome a Firefox nejbezpečnější internetové prohlížeče?
V těchto dnech (9. - 11. března 2011) probíhala tradiční hackerská událost - Pwn2Own. Při této příležitosti se sjedou na určité místo nejlepší bezpečnostní odborníci a pokoušejí se najít slabiny v nejrozšířenějších webových prohlížečích a mobilních systémech. Komu se podaří kompromitovat určitý prohlížeč nebo mobilní systém, získá 15 000 dolarů a notebook, na kterém demonstruje zranitelnost. Z webových prohlížečů se účastnila většina nejrozšířenějších prohlížečů - tedy IE, Firefox, Chrome a Safari, Opera se do boje nezapojila.
Zajímavostí pak je, že Google si v této soutěži věřil natolik, že vypsal dalších 20 000 dolarů z vlastní kapsy, pokud se někomu podaří pomocí jeho prohlížeče kompromitovat hostitelský systém. Potencionální objevitel chyby v Chrome si tak mohl za jeden den přivydělat 35 000 dolarů, tedy 612 294 českých korun, což je opravdu velké množství peněz.
Letošní ročník akce se odehrával během konference CanSecWest ve Vancouveru v Kanadě. O průběhu Pwn2Own se můžete dočíst například zde (1. díl) a zde (2. díl). Já bych se rád zaměřil na výsledek, přitom bych se zaměřil na internetové prohlížeče.
Jako první padl Safari, který byl následován IE 8. Ku prospěchu IE je nutné dodat, že jeho "prolamování" a kompromitace systému byla komplikovanější, než v případě Safari - musely se využít chyby v cílovém OS. Ke kompromitaci Safari stačilo využití chyby ve Webkitu, který Safari používá.
Chrome i Firefox tak zůstali po prvním dni nepřekonáni. Ve druhém dni se týmy rozhodly odstoupit a nepokračovat tak v boji o peníze. Google Chrome a Firefox tak zůstali definitivně neporaženi a 35 000 dolarů v případě Chrome tak nenašlo svého adresáta.
Jak vyplývá ze stránky na Wikipedii, tak Google Chrome je jediným prohlížečem, který nebyl na této soutěži nikdy (mezi léty 2009 - 2011) pokořen, soutěže se zúčastňuje od roku 2009, soutěž pak existuje o dva roky déle. Firefox byl překonán v roce 2009, ostatní pak byly taktéž alespoň jednou poraženi v letech 2009-11.
Důvody úspěchu Google Chrome jsou dobře známy - sandbox a odměňování za hledání chyb v prohlížeči. Principem sandboxu (ve zkratce) je, že odděluje hostitelský systém od webových stránek další vrstvou - tzv. sandboxem, webové stránky tak neví nic o hostitelském systému, ani o dalších stránkách běžících v jiných oknech prohlížeče. Hacker by tak musel najít chybu jak v sandboxu, tak i v prohlížeči jako takovém.
Google proslavil hlášení bezpečnostních chyb za úplatu pro kohokoli na světě. Stačí tak odhalit chybu, nahlásit ji a počkat na reakci Google. Při vydání nové stabilní verze prohlížeče pak nálezce patřičně odmění dle závažnosti chyby, např. v lednu 2011 tak vyplatil jednomu nálezci přes 7 000 dolarů (122 458 českých korun) za objevení několika chyb, celkem pak vyplatil za stejný měsíc 14 000 dolarů ( 244 917 českých korun). Firefox začal odměňovat stejným způsobem jako Google (částky se ale mírně liší) chvíli po Google.
V době psaní tohoto článku ještě nebyly zveřejněny výsledky třetího dne akce, pokud by se náhodou něco změnilo a Google Chrome nebo Firefox byl nakonec kompromitován, tak článek bude doplněn. Jelikož se ale týmy rozhodly odstoupit, pak by se již ale nemělo nic měnit.
Reference:
viz článek
Zajímavostí pak je, že Google si v této soutěži věřil natolik, že vypsal dalších 20 000 dolarů z vlastní kapsy, pokud se někomu podaří pomocí jeho prohlížeče kompromitovat hostitelský systém. Potencionální objevitel chyby v Chrome si tak mohl za jeden den přivydělat 35 000 dolarů, tedy 612 294 českých korun, což je opravdu velké množství peněz.
Letošní ročník akce se odehrával během konference CanSecWest ve Vancouveru v Kanadě. O průběhu Pwn2Own se můžete dočíst například zde (1. díl) a zde (2. díl). Já bych se rád zaměřil na výsledek, přitom bych se zaměřil na internetové prohlížeče.
Jako první padl Safari, který byl následován IE 8. Ku prospěchu IE je nutné dodat, že jeho "prolamování" a kompromitace systému byla komplikovanější, než v případě Safari - musely se využít chyby v cílovém OS. Ke kompromitaci Safari stačilo využití chyby ve Webkitu, který Safari používá.
Chrome i Firefox tak zůstali po prvním dni nepřekonáni. Ve druhém dni se týmy rozhodly odstoupit a nepokračovat tak v boji o peníze. Google Chrome a Firefox tak zůstali definitivně neporaženi a 35 000 dolarů v případě Chrome tak nenašlo svého adresáta.
Jak vyplývá ze stránky na Wikipedii, tak Google Chrome je jediným prohlížečem, který nebyl na této soutěži nikdy (mezi léty 2009 - 2011) pokořen, soutěže se zúčastňuje od roku 2009, soutěž pak existuje o dva roky déle. Firefox byl překonán v roce 2009, ostatní pak byly taktéž alespoň jednou poraženi v letech 2009-11.
Důvody úspěchu Google Chrome jsou dobře známy - sandbox a odměňování za hledání chyb v prohlížeči. Principem sandboxu (ve zkratce) je, že odděluje hostitelský systém od webových stránek další vrstvou - tzv. sandboxem, webové stránky tak neví nic o hostitelském systému, ani o dalších stránkách běžících v jiných oknech prohlížeče. Hacker by tak musel najít chybu jak v sandboxu, tak i v prohlížeči jako takovém.
Google proslavil hlášení bezpečnostních chyb za úplatu pro kohokoli na světě. Stačí tak odhalit chybu, nahlásit ji a počkat na reakci Google. Při vydání nové stabilní verze prohlížeče pak nálezce patřičně odmění dle závažnosti chyby, např. v lednu 2011 tak vyplatil jednomu nálezci přes 7 000 dolarů (122 458 českých korun) za objevení několika chyb, celkem pak vyplatil za stejný měsíc 14 000 dolarů ( 244 917 českých korun). Firefox začal odměňovat stejným způsobem jako Google (částky se ale mírně liší) chvíli po Google.
V době psaní tohoto článku ještě nebyly zveřejněny výsledky třetího dne akce, pokud by se náhodou něco změnilo a Google Chrome nebo Firefox byl nakonec kompromitován, tak článek bude doplněn. Jelikož se ale týmy rozhodly odstoupit, pak by se již ale nemělo nic měnit.
Reference:
viz článek
22. února 2011
Co mě mrzí na GNU/Linuxu
Jelikož jsem na svém blogu zatím Linux a linuxové distribuce prakticky výhradně pouze chválil a někteří mí známí si myslí, že nosím růžové brýle na hlavě a jsem prostě "linuxák" (jak tohle oslovení nesnáším), rozhodl jsem se, že se zmíním o několika neduzích Linuxu, které jsem zatím, během svého 7-ročního používání Linuxu (potažmo Ubuntu), poznal.
K napsání tohoto článku mě navnadila i příhoda ze včerejška, o které se ještě zanedlouho zmíním, vezmeme to pěkně postupně...
Otevřenost především
Myšlenka otevřeného software je překrásná, sdílet kód a podílet se na vývoji takového softwaru, jako je např. Google Chrome (ten vychází z opensourcového Chromia), OpenOffice.org, Pidgin a dalších, je velmi lákavá, alespoň pro mne, programátora.
Taktéž softwarové licence k těmto otevřeným programům (čili k takovým, ke kterým existují veřejně dostupné zdrojové kódy) bývají pro koncového uživatele (ať už domácnost či firmu) velmi pozitivní, většinou bývají tyto programy zdarma dostupné a nijak nelimitované.
Problém však nastává tehdy, když existuje více implementací téže věci, jako typický příklad je klasická Java od Oraclu vs. otevřená Java od komunity (OpenJDK). Tyto rozdílné implementace pak nebývají 100% kompatibilní mezi sebou, což je příklad právě výše uvedené dvojce.
Zrovna včera jsem řešil problém, že mi nešly spustit internetové hry vyžadující nainstalovanou Javu. Jelikož mám čerstvý systém, tak jsem si ještě nestihl nainstalovat Javu od Oraclu a v systému jsem měl pouze Javu otevřenou. Nejprve jsem si myslel, že je chyba v Google Chrome, ale hry nešly spustit ani ve Firefoxu, vždy se načetly, ale pak se nic nedělo.
Nakonec jsem samozřejmě zjistil, že je problém právě v otevřené Javě, která nebyla schopna tyto hry spustit, stačilo nainstalovat Javu od Oraclu a vše bylo v pořádku. A podobných problémů s otevřenou Javou jsem za svůj život zažil již více, např. jak v Mandrivě, tak v Ubuntu se mi stávalo, že se některé programy napsané v Javě "rozmazávaly" při "rolování" v prostředí programu, opět byl problém v otevřené Javě, se standardní Javou od Oraclu se toto nedělo.
Aby jste mne ale špatně nepochopily, otevřeným variantám fandím, nikdy nevíte, co se s "originálem" může stát (třeba se vlastník rozhodne nepodporovat určitou platformu) a v těchto případech se alternativní implementace hodí.
A zde se dostáváme k prvnímu bodu v mém malém seznamu - Ubuntu bohužel preferuje ve výchozím stavu právě otevřenou Javu, kterou osobně považuji za nevhodnou pro běžné uživatele, viz výše. Vím, že lze doinstalovat Javu od Oraclu přímo z repozitářů, ale tohle bohužel začátečník neví a nechce řešit, on chce, aby ta hra z mého příkladu fungovala a nemusel řešit takové věci.
Takových příkladů by se dalo najít jistě více. Ubuntu samozřejmě není jediná distribuce, která tohle dělá, jedná se prakticky o "celolinuxový" problém, což je škoda. Pochopil bych to, pokud by licence Javy neumožňovala umístění balíčků v repozitářích Ubuntu, ale ony tam jsou, jen se jako výchozí používá otevřená varianta, což moc nechápu. Pravda je, že do toho až tolik nevidím...
Roztříštěnost, nejednotnost
Jedna z poměrně známých vlastností Linuxu je, že je poměrně hodně roztříštěný, což znamená, že existuje více aplikací pro tutéž věc. To je na jednu stranu pozitivní, uživatel si může vybrat, dále pak pokud se několika vývojářům něco nelíbí na směřování konkrétního programu, může vytvořit tzv. fork, tedy vezme zdrojové kódy současné aplikace, kterou vyvíjel, pozmění je dle svých preferencí a vydá je za svůj produkt pod svým názvem, toto je vše zcela legální a je to i smyslem otevřeného software.
Na druhou stranu tak leckdy vznikne několik programů na téže téma a ani jeden není dopracovaný a nezřídka se stává, že určitý typ činnosti musíme provést v jednom programu a zbytek v programu druhém. Což je k neprospěchu věci a opět to snižuje zájem obyčejných uživatelů o Linux.
Tímto jsem nastínil dva problémy, které osobně vidím u Linuxu, neříkám tím, že se mi Linux už nelíbí nebo něco podobného, stále je to pro mě jediná platforma, jen jsem chtěl upozornit na problémy, které mě poměrně trápí, ale osobně mi nebrání v používání Linuxu, vždycky jsem si totiž nějak poradil, ale pro začátečníky to asi není to pravé ořechové.
Diskuze jako vždy vítána ;)
K napsání tohoto článku mě navnadila i příhoda ze včerejška, o které se ještě zanedlouho zmíním, vezmeme to pěkně postupně...
Otevřenost především
Myšlenka otevřeného software je překrásná, sdílet kód a podílet se na vývoji takového softwaru, jako je např. Google Chrome (ten vychází z opensourcového Chromia), OpenOffice.org, Pidgin a dalších, je velmi lákavá, alespoň pro mne, programátora.
Taktéž softwarové licence k těmto otevřeným programům (čili k takovým, ke kterým existují veřejně dostupné zdrojové kódy) bývají pro koncového uživatele (ať už domácnost či firmu) velmi pozitivní, většinou bývají tyto programy zdarma dostupné a nijak nelimitované.
Problém však nastává tehdy, když existuje více implementací téže věci, jako typický příklad je klasická Java od Oraclu vs. otevřená Java od komunity (OpenJDK). Tyto rozdílné implementace pak nebývají 100% kompatibilní mezi sebou, což je příklad právě výše uvedené dvojce.
Zrovna včera jsem řešil problém, že mi nešly spustit internetové hry vyžadující nainstalovanou Javu. Jelikož mám čerstvý systém, tak jsem si ještě nestihl nainstalovat Javu od Oraclu a v systému jsem měl pouze Javu otevřenou. Nejprve jsem si myslel, že je chyba v Google Chrome, ale hry nešly spustit ani ve Firefoxu, vždy se načetly, ale pak se nic nedělo.
Nakonec jsem samozřejmě zjistil, že je problém právě v otevřené Javě, která nebyla schopna tyto hry spustit, stačilo nainstalovat Javu od Oraclu a vše bylo v pořádku. A podobných problémů s otevřenou Javou jsem za svůj život zažil již více, např. jak v Mandrivě, tak v Ubuntu se mi stávalo, že se některé programy napsané v Javě "rozmazávaly" při "rolování" v prostředí programu, opět byl problém v otevřené Javě, se standardní Javou od Oraclu se toto nedělo.
Aby jste mne ale špatně nepochopily, otevřeným variantám fandím, nikdy nevíte, co se s "originálem" může stát (třeba se vlastník rozhodne nepodporovat určitou platformu) a v těchto případech se alternativní implementace hodí.
A zde se dostáváme k prvnímu bodu v mém malém seznamu - Ubuntu bohužel preferuje ve výchozím stavu právě otevřenou Javu, kterou osobně považuji za nevhodnou pro běžné uživatele, viz výše. Vím, že lze doinstalovat Javu od Oraclu přímo z repozitářů, ale tohle bohužel začátečník neví a nechce řešit, on chce, aby ta hra z mého příkladu fungovala a nemusel řešit takové věci.
Takových příkladů by se dalo najít jistě více. Ubuntu samozřejmě není jediná distribuce, která tohle dělá, jedná se prakticky o "celolinuxový" problém, což je škoda. Pochopil bych to, pokud by licence Javy neumožňovala umístění balíčků v repozitářích Ubuntu, ale ony tam jsou, jen se jako výchozí používá otevřená varianta, což moc nechápu. Pravda je, že do toho až tolik nevidím...
Roztříštěnost, nejednotnost
Jedna z poměrně známých vlastností Linuxu je, že je poměrně hodně roztříštěný, což znamená, že existuje více aplikací pro tutéž věc. To je na jednu stranu pozitivní, uživatel si může vybrat, dále pak pokud se několika vývojářům něco nelíbí na směřování konkrétního programu, může vytvořit tzv. fork, tedy vezme zdrojové kódy současné aplikace, kterou vyvíjel, pozmění je dle svých preferencí a vydá je za svůj produkt pod svým názvem, toto je vše zcela legální a je to i smyslem otevřeného software.
Na druhou stranu tak leckdy vznikne několik programů na téže téma a ani jeden není dopracovaný a nezřídka se stává, že určitý typ činnosti musíme provést v jednom programu a zbytek v programu druhém. Což je k neprospěchu věci a opět to snižuje zájem obyčejných uživatelů o Linux.
Tímto jsem nastínil dva problémy, které osobně vidím u Linuxu, neříkám tím, že se mi Linux už nelíbí nebo něco podobného, stále je to pro mě jediná platforma, jen jsem chtěl upozornit na problémy, které mě poměrně trápí, ale osobně mi nebrání v používání Linuxu, vždycky jsem si totiž nějak poradil, ale pro začátečníky to asi není to pravé ořechové.
Diskuze jako vždy vítána ;)
13. října 2010
Můj názor na Ubuntu
Jak jistě víte, je to prakticky týden, co jsem začal používat Ubuntu. Za ten týden, co jsem ho nainstaloval a začal jej používat, jsem jej zatím poznal z hlediska obyčejného uživatele. Zatím jsem tedy stihl nainstalovat Ubuntu, seznámit se s jeho prostředím a administrací, a také jsem do něj nainstaloval KDE 4.4.2. V následujících řádcích bych se tedy rád zmínil o svých zkušenostech, a také bych je rád porovnal se zkušenostmi z Mandrivy Linuxu (dále jen Mandriva).
Níže uvedené informace a zjištění jsou pouze osobního charakteru, může se stát, že má někdo jiné zkušenosti, budu rád, když se o ně podělí v diskuzi pod článkem. Osobně mám tu výhodu, že již 7. rokem mám stále stejný počítač, proto můžu chování obou distribucí přímo porovnávat. Sestava nebyla poslední dva roky, tedy po ty, co používám prakticky výhradně Mandrivu, modernizována, jedná se o tento hardware:
AMD AthlonXP 2000+ (takt 1.7 GHz)
1.5 GB RAM
GF 4 MX
a) První den, středa 6. října 2010 - Instalace
Stáhl jsem si klasickou verzi Ubuntu, která obsahuje i možnost přímého spuštění z instalačního CD, jedná se samozřejmě o verzi 10.04. Instalace byla velmi pohodová, jednalo se prakticky o několikanásobné kliknutí na tlačítko "Další" s výjimkou dělení disku. Zde jsem se zachoval schválně jako obyčejný uživatel a vybral jsem možnost "Použít celý disk" a vybral jsem disk, na kterém byla původně Mandriva. Zajímalo mě totiž, jak se zachová instalátor, zda-li rozumně a vytvoří více oddílů (alespoň jeden pro / a druhý pro uživatelské adresáře uživatelů), nebo nerozumně a vytvoří pouze oddíl pro / včetně domovských adresářů.
Jak jsem později zjistil, v tomto instalátor Ubuntu bohužel selhal a udělal pouze společný oddíl pro / i uživatelské adresáře. Při případné reinstalaci tak budu muset nejprve přenést důležitá data na zálohový oddíl EXT4, a poté až provést instalaci s ručně děleným diskem. Tohle mě opravdu zarmoutilo, zvláště pak, když jsem si v několika recenzích této verze Ubuntu přečetl, že se snad na instalátoru nedá co vylepšit...
Instalace jako taková na mém počítači subjektivně trvala déle, než v případě OpenSUSE, které jsem zkoušel den předtím (taktéž z LiveCD). Délku instalace Ubuntu s délkou instalace Mandrivy nemohu srovnávat, vždy jsem totiž Mandrivu instaloval z DVD a tam je délka instalace samozřejmě větší, protože se instaluje větší množství software.
Po instalaci jsem tedy vytáhl instalační CD a nechal jsem restartovat počítač. Po restartu mě přivítalo GDM, avšak na 60 Hz, což se dalo čekat, proprietární ovládače grafické karty ještě nebyly nainstalovány (stejně tomu je však i v Mandrivě). Stačilo však z nabídky "Správa" vybrat možnost "Ovládače hardwaru" a systém sám našel v repositářích Ubuntu nesvobodné ovládače pro mou grafickou kartu. Možná si teď říkáte, proč jsem nenapsal zatím nic o přidávání repozitářů, pravda je taková, že Ubuntu ihned obsahuje aktivované základní repozitáře, uživatel se tak nemusí vůbec o nic starat, o tom podrobněji ale až později.
Avšak zde, stejně jako v Mandrivě (část II. bod 2) potkali první problémy, po nainstalování ovládačů a následném restartu mi naběhlo GDM v rozlišení 640*480 při 60 Hz. Zde je ještě vše v pořádku, dělalo mi to prakticky vždy i v Mandrivě. Myslel jsem si, že bude jen potřeba zvýšit rozlišení v ovládači GK, avšak zde jsem mohl nastavit maximálně toto rozlišení , nebo tuším ještě 320*240. Nakonec jsem tento problém vyřešil, v zásadě stačilo vypnout proprietární ovládače, nastavit si rozlišení obrazovky i s obnovovací frekvencí jak jsem potřeboval a opět zapnout proprietární ovládače, přesnější řešení problému si nechám na samostatný článek (pro přehlednost). Řešení tohoto problému je opět stejně těžké, jako řešení podobného problému v Mandrivě, viz výše odkazovaný článek.
b) Den druhý a třetí - základní poznávání Ubuntu
Po opravě tohoto problému (hledání řešení mi trvalo asi hodinu) mi tak už nic nebránilo v lepším průzkumu Ubuntu. Asi nejdůležitější věcí při prvotním nastavení jsou nastavené repozitáře, uživatelé Mandrivy jsou zvyklí na ruční přidávání repozitářů ihned po instalaci Mandrivy. Toto uživatelé Ubuntu nemusí, základní repozitář s otevřeným SW mají ihned aktivní. Stejně tak je ihned dostupný repozitář s ovládači - viz předchozí bod.
Další repozitář stačí pouze aktivovat v nastavení správy software, jedná se o repozitář "Partner", ve kterém se nachází nejznámější proprietární software - Flash, Java, MS písma, Adobe Reader, Skype, UltraEdit a další.
Dalším důležitým repozitářem je repozitář "Medibuntu". V tomto se nachází licenčně problematický SW, který je potřeba k přehrání určitého multimediálního obsahu (DVD, Windows Media, RealPlayer a podobně).
Pro Ubuntu existuje velká spousta různých polooficiálních(tyto spravují lidé z Ubuntu, ale jsou pouze volitelné, proto jsem je označil takto a u těchto repozitářů není zaručena stabilita systému) a neoficiálních repozitářů (spravují je fanoušci daného programu nebo přímo tvůrci daného software). Osobně jsem si přidal repozitář s Pidginem, Dropboxem, Google Chromem a JDownloaderem. Ne že by tento software nebyl přímo v repozitářích Ubuntu, ale v repozitářích Ubuntu se nachází pouze verze aktuální ke dni vydání konkrétního Ubuntu, maximálně ve verzích nepatrně vyšších, které opravují bezpečnostní problémy té které verze softwaru, takto jsem si zařídil dostupnost nejnovějších verzí daného software. Více o svém softwaru v Ubuntu se rozepíši opět v samostatném článku, který vydám v nejbližší budoucnosti.
Správa software v Ubuntu je velmi přehledná, o každém programu se dozvíte nejen základní informace, ale můžete si také prohlídnout jeho screenshot a informace o jeho podpoře ze strany Ubuntu (tedy zda je podporován, a pokud ano, tak do jakého data). V neposlední řadě se samozřejmě dozvíte i verzi konkrétního SW.
Další činností byla aktualizace systému. Jelikož jsem si nainstaloval přímo Ubuntu 10.04.01, které vyšlo 17. srpna 2010, aktualizací nebylo až tolik. Správa softwaru se mi v Ubuntu velmi líbí, alespoň na mém počítači je oproti správě softwaru v Mandrivě rychlejší a méně hardwarově náročnější (pamatuji situace, kdy jsem něco v Mandrivě instaloval a počítač byl natolik zaneprázdněný, že se občas seklo i přehrávání hudby, tohoto jsem si zatím u Ubuntu nevšiml).
První dny jsem tedy zkoušel Ubuntu pouze se softwarem od GNOME, zda-li se mi zalíbí a nebudu tak již potřebovat alternativy pro KDE. Hned jako první jsem vyzkoušel ME TV, tedy nástroj pro sledování DVB-T televize. Tento nástroj je velmi sympatický, avšak má proti Kaffeine dva poměrně velké nedostatky. Prvním nedostatkem je, že sám si neumí naladit dostupné televize, musíte tedy nejprve naladit dostupné televize pomocí w_scanu a výstupní soubor tohoto nástroje předložit ME TV, postup to je podobný, jako jsem psal zde.
Druhým nedostatkem je fakt, že ač je zapnuto rušení prokládání, tak i přesto byly vidět na obraze typické neduhy televize bez rušení prokládání. Proto jsem se rozhodl, že si nainstaluji Kaffeine a další známé programy z KDE (hlavně SMPlayer a K3b). Jak jsem již napsal v jednom ze svých předchozích článků, Kaffeine je v Mandrivě poměrně náročný na HW a často se mi stávalo, že i při psaní v Pidginovi se mi Kaffeine sekalo, tak jsem to bral jako fakt a používal jsem SMPlayer, který toto nedělal. Když už jsem testoval Kaffeine v Ubuntu, tak jsem zkusil při sledování televize dělat jiné věci, třeba právě používat Pidgina a zjistil jsem, že v Ubuntu je Kaffeine čilejší a výše uvedené nedělá.
V Mandrivě mi nikdy nefungovala kamera ve Skype, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Nainstaloval jsem Skype, zapojil kameru a spustil jsem Skype. V jeho nastavení jsem nastavil správně kameru a klikl na tlačítko test. Byl jsem velmi překvapen, že kamera funguje dobře a hned na první pokus. Samozřejmě jsem vyzkoušel i mikrofon, ten mi nešel, ale hned jsem zjistil proč. Důvod je velmi prostý, a sice že byl mikrofon zeslaben v nastavení zvuku. Na druhý pokus již tedy vše fungovalo, jak mělo. Skype jsem zatím v reálném provozu nezkoušel.
Pro ukrácení volného času si rád zahraji hru AssaultCube, tato hra se však jak v repozitářích Mandrivy, tak Ubuntu nachází poměrně ve staré verzi, díky čemuž jste limitováni v počtu dostupných serverů pro online hru. Stáhl jsem si tedy jak v Mandrivě, tak Ubuntu binární balíčky této hry. Hru tedy stačí rozbalit a pomocí sh assaultcube.sh spustit. Avšak v Mandrivě mi tento postup nešel a balíček pro Mandrivu s touto verzí hry mi musel vytvořit Peťoš. Nevím proč, ale v Ubuntu stejným způsobem tato hra funguje a běžně ji hraji.
Dále mě potěšili systémové zvuky, hlavně ozvučený GDM, který při svém zobrazení vydá zajímavý zvuk, aby uživatel věděl, že boot počítače právě skončil.
Abych jen stále Ubuntu nechválil, tak bych se nyní rád zmínil i o tom, co se mi na Ubuntu nelíbí. Začněme opět správou softwaru. Pokud instaluji nějaký software, pak nevidím, za jak dlouho se stáhne z repozitářů, jestli za 5 nebo za 50 minut, nevidíte totiž časový údaj ani rychlost stahování, vidíte jen progress bar. Toto je tak asi jediná nevýhoda správy software v Ubuntu, jinak ji pokládám za velmi zdařilou.
Další nevýhodou Ubuntu je fakt, že pokud potřebujete obnovit GRUB, tak sice máte tu možnost to udělat pomocí instalačního CD, ale tato možnost není tak elegantní jako v případě Mandrivy, kde stačí nabootovat z instalačního DVD a pomocí jedné položky v záchranném režimu obnovit GRUB. Obnovit GRUB budete potřebovat třeba v případě, kdy si po instalaci Ubuntu chcete nainstalovat Windows, která Vám bez problémů a bez servítek přemažou GRUB a vy si tak nebudete moci při startu systému vybrat mezi Windows a Ubuntu.
c) Dny další - instalace a používání KDE v Ubuntu
Ubuntu obsahuje, jak jistě víte, GNOME, které je velmi "vyšperkované" ze strany Ubuntu, resp. Canonicalu, obsahuje např. pokročilejší nástroje v horním panelu GNOME a mnoho dalšího. Toto se o KDE, jak jsem později zjistil, říct nedá a až na pár detailů nepoznáte rozdíl mezi KDE od Mandrivy či Ubuntu, možná jen každá distribuce používá v KDE jiný výchozí vzhled, to už nedovedu říct, protože pro Ubuntu 10.04 je dostupná verze KDE 4.4.2 a už si bohužel nepamatuji, jak toto vydání KDE vypadalo v Mandrivě - používal jsem KDE 4.5.0.
KDE jsem se rozhodl doinstalovat do Ubuntu z důvodu, že jsem to jednak chtěl vyzkoušet (ze všech stran jsem slyšel, že KDE v Ubuntu není povedené), a taky proto, že jsem v Ubuntu stejně používal několik KDE aplikací, tak proč je rovnou nevyzkoušet v domovském prostředí.
Alespoň na mém počítači běží KDE plynuleji, než v případě Mandrivy. Když jsem používal KDE v Mandrivě, nejvíce mě trápila pomalost Dolphinu, ten se otevíral za 5 a více sekund, a že by byl čiperný se říct rozhodně nedá. Proto jsem vždy používal Gnome Commander. Avšak v Ubuntu startuje Dolphin za 2 sekundy, což je velmi povedený výsledek a již tak nemusím skoro vůbec používat Gnome Commander. Stejně tak mě trápil výše uvedený problém s Kaffeinem, avšak i v KDE v Ubuntu se tento problém neprojevil.
I reakce prostředí v KDE v Ubuntu se mi jeví jako rychlejší, např. mě v Mandrivě zlobila až příliš pomalá odezva KDE při práci s jeho nastavením, tedy při práci s nástrojem "Nastavení systému". Dále se zlepšila i celková reakční doba celého KDE.
Velmi často jsem musel v KDE v Mandrivě řešit nastavování zvukové karty v KDE, kdy si KDE myslelo, že zvuková karta je moje televizní karta a já to musel ručně v nastavení zvuku v KDE přepínat. Tomuto, zdá se, je v Ubuntu taky konec.
Nyní se opět zmíním samozřejmě i zjištěných problémech u KDE v Ubuntu. K-Menu neobsahuje možnost vypnutí či restartování počítače, ač jsem toto v nastavení KDE povolil (v nastavení KDE se jedná o položku "Správa relace"). Když chci tedy vypnout počítač, musím se nejprve odhlásit z KDE, a poté až pomocí nabídky GDM vypnout počítač.
Toto je zatím jediný zjištěný nedostatek KDE v Ubuntu. Jakmile najdu jeho řešení, rád se o něj podělím ve svém blogu.
d) Proč používám Ubuntu 10.04 a KDE 4.4.2, tedy starší verze obojího?
Jak jistě víte, dva dny na to, co jsem nainstaloval Ubuntu 10.04 vyšlo i Ubuntu 10.10, avšak já zatím přejít nemohu, protože Ubuntu obsahuje nový X.org (verze 1.9), pro které zatím neexistují fungující proprietární ovládače pro grafickou kartu GeForce 4 MX a otevřené ovládače bych nerad používal pro jejich nižší výkon.
Pro Ubuntu 10.04 je posledním oficiálním KDE vydání 4.4.2, existuje však pro něj i vydání 4.5.1, které se mě nepodařilo nainstalovat, protože systém chtěl částečný upgrade, což jsem nechtěl z důvodu výše uvedeného.
e) Závěr
Ubuntu po prvním týdnu používání pokládám za velmi zdařilý systém, kdy alespoň u mě převládají pozitiva před negativy (v porovnání s Mandrivou). Systém je rychlý, zatím stabilní a velmi se mi líbí např. správa softwaru, snadná instalace (až na výše uvedený problém) a celá koncepce systému.
V Ubuntu používám jako výchozí prostředí KDE, protože jsem na něj již zvyklý, ale musím uznat, že GNOME si díky Ubuntu u mě velmi polepšilo. Jsem rád, že jsem nevyslyšel časté "nářky" nad KDE v Ubuntu či Kubuntu, kdy jsem od svých známých slyšel, že když Ubuntu, tak jedině s GNOME, v podobném duchu jsem četl i mnohé komentáře na Internetu.
Osobně tedy Ubuntu pokládám za velmi zdařilé a uvidíme jak za rok zareaguje Mandriva, kdy by měla být vydána první verze pod křídly nového investora.
Níže uvedené informace a zjištění jsou pouze osobního charakteru, může se stát, že má někdo jiné zkušenosti, budu rád, když se o ně podělí v diskuzi pod článkem. Osobně mám tu výhodu, že již 7. rokem mám stále stejný počítač, proto můžu chování obou distribucí přímo porovnávat. Sestava nebyla poslední dva roky, tedy po ty, co používám prakticky výhradně Mandrivu, modernizována, jedná se o tento hardware:
AMD AthlonXP 2000+ (takt 1.7 GHz)
1.5 GB RAM
GF 4 MX
a) První den, středa 6. října 2010 - Instalace
Stáhl jsem si klasickou verzi Ubuntu, která obsahuje i možnost přímého spuštění z instalačního CD, jedná se samozřejmě o verzi 10.04. Instalace byla velmi pohodová, jednalo se prakticky o několikanásobné kliknutí na tlačítko "Další" s výjimkou dělení disku. Zde jsem se zachoval schválně jako obyčejný uživatel a vybral jsem možnost "Použít celý disk" a vybral jsem disk, na kterém byla původně Mandriva. Zajímalo mě totiž, jak se zachová instalátor, zda-li rozumně a vytvoří více oddílů (alespoň jeden pro / a druhý pro uživatelské adresáře uživatelů), nebo nerozumně a vytvoří pouze oddíl pro / včetně domovských adresářů.
Jak jsem později zjistil, v tomto instalátor Ubuntu bohužel selhal a udělal pouze společný oddíl pro / i uživatelské adresáře. Při případné reinstalaci tak budu muset nejprve přenést důležitá data na zálohový oddíl EXT4, a poté až provést instalaci s ručně děleným diskem. Tohle mě opravdu zarmoutilo, zvláště pak, když jsem si v několika recenzích této verze Ubuntu přečetl, že se snad na instalátoru nedá co vylepšit...
Instalace jako taková na mém počítači subjektivně trvala déle, než v případě OpenSUSE, které jsem zkoušel den předtím (taktéž z LiveCD). Délku instalace Ubuntu s délkou instalace Mandrivy nemohu srovnávat, vždy jsem totiž Mandrivu instaloval z DVD a tam je délka instalace samozřejmě větší, protože se instaluje větší množství software.
Po instalaci jsem tedy vytáhl instalační CD a nechal jsem restartovat počítač. Po restartu mě přivítalo GDM, avšak na 60 Hz, což se dalo čekat, proprietární ovládače grafické karty ještě nebyly nainstalovány (stejně tomu je však i v Mandrivě). Stačilo však z nabídky "Správa" vybrat možnost "Ovládače hardwaru" a systém sám našel v repositářích Ubuntu nesvobodné ovládače pro mou grafickou kartu. Možná si teď říkáte, proč jsem nenapsal zatím nic o přidávání repozitářů, pravda je taková, že Ubuntu ihned obsahuje aktivované základní repozitáře, uživatel se tak nemusí vůbec o nic starat, o tom podrobněji ale až později.
Avšak zde, stejně jako v Mandrivě (část II. bod 2) potkali první problémy, po nainstalování ovládačů a následném restartu mi naběhlo GDM v rozlišení 640*480 při 60 Hz. Zde je ještě vše v pořádku, dělalo mi to prakticky vždy i v Mandrivě. Myslel jsem si, že bude jen potřeba zvýšit rozlišení v ovládači GK, avšak zde jsem mohl nastavit maximálně toto rozlišení , nebo tuším ještě 320*240. Nakonec jsem tento problém vyřešil, v zásadě stačilo vypnout proprietární ovládače, nastavit si rozlišení obrazovky i s obnovovací frekvencí jak jsem potřeboval a opět zapnout proprietární ovládače, přesnější řešení problému si nechám na samostatný článek (pro přehlednost). Řešení tohoto problému je opět stejně těžké, jako řešení podobného problému v Mandrivě, viz výše odkazovaný článek.
b) Den druhý a třetí - základní poznávání Ubuntu
Po opravě tohoto problému (hledání řešení mi trvalo asi hodinu) mi tak už nic nebránilo v lepším průzkumu Ubuntu. Asi nejdůležitější věcí při prvotním nastavení jsou nastavené repozitáře, uživatelé Mandrivy jsou zvyklí na ruční přidávání repozitářů ihned po instalaci Mandrivy. Toto uživatelé Ubuntu nemusí, základní repozitář s otevřeným SW mají ihned aktivní. Stejně tak je ihned dostupný repozitář s ovládači - viz předchozí bod.
Další repozitář stačí pouze aktivovat v nastavení správy software, jedná se o repozitář "Partner", ve kterém se nachází nejznámější proprietární software - Flash, Java, MS písma, Adobe Reader, Skype, UltraEdit a další.
Dalším důležitým repozitářem je repozitář "Medibuntu". V tomto se nachází licenčně problematický SW, který je potřeba k přehrání určitého multimediálního obsahu (DVD, Windows Media, RealPlayer a podobně).
Pro Ubuntu existuje velká spousta různých polooficiálních(tyto spravují lidé z Ubuntu, ale jsou pouze volitelné, proto jsem je označil takto a u těchto repozitářů není zaručena stabilita systému) a neoficiálních repozitářů (spravují je fanoušci daného programu nebo přímo tvůrci daného software). Osobně jsem si přidal repozitář s Pidginem, Dropboxem, Google Chromem a JDownloaderem. Ne že by tento software nebyl přímo v repozitářích Ubuntu, ale v repozitářích Ubuntu se nachází pouze verze aktuální ke dni vydání konkrétního Ubuntu, maximálně ve verzích nepatrně vyšších, které opravují bezpečnostní problémy té které verze softwaru, takto jsem si zařídil dostupnost nejnovějších verzí daného software. Více o svém softwaru v Ubuntu se rozepíši opět v samostatném článku, který vydám v nejbližší budoucnosti.
Správa software v Ubuntu je velmi přehledná, o každém programu se dozvíte nejen základní informace, ale můžete si také prohlídnout jeho screenshot a informace o jeho podpoře ze strany Ubuntu (tedy zda je podporován, a pokud ano, tak do jakého data). V neposlední řadě se samozřejmě dozvíte i verzi konkrétního SW.
Další činností byla aktualizace systému. Jelikož jsem si nainstaloval přímo Ubuntu 10.04.01, které vyšlo 17. srpna 2010, aktualizací nebylo až tolik. Správa softwaru se mi v Ubuntu velmi líbí, alespoň na mém počítači je oproti správě softwaru v Mandrivě rychlejší a méně hardwarově náročnější (pamatuji situace, kdy jsem něco v Mandrivě instaloval a počítač byl natolik zaneprázdněný, že se občas seklo i přehrávání hudby, tohoto jsem si zatím u Ubuntu nevšiml).
První dny jsem tedy zkoušel Ubuntu pouze se softwarem od GNOME, zda-li se mi zalíbí a nebudu tak již potřebovat alternativy pro KDE. Hned jako první jsem vyzkoušel ME TV, tedy nástroj pro sledování DVB-T televize. Tento nástroj je velmi sympatický, avšak má proti Kaffeine dva poměrně velké nedostatky. Prvním nedostatkem je, že sám si neumí naladit dostupné televize, musíte tedy nejprve naladit dostupné televize pomocí w_scanu a výstupní soubor tohoto nástroje předložit ME TV, postup to je podobný, jako jsem psal zde.
Druhým nedostatkem je fakt, že ač je zapnuto rušení prokládání, tak i přesto byly vidět na obraze typické neduhy televize bez rušení prokládání. Proto jsem se rozhodl, že si nainstaluji Kaffeine a další známé programy z KDE (hlavně SMPlayer a K3b). Jak jsem již napsal v jednom ze svých předchozích článků, Kaffeine je v Mandrivě poměrně náročný na HW a často se mi stávalo, že i při psaní v Pidginovi se mi Kaffeine sekalo, tak jsem to bral jako fakt a používal jsem SMPlayer, který toto nedělal. Když už jsem testoval Kaffeine v Ubuntu, tak jsem zkusil při sledování televize dělat jiné věci, třeba právě používat Pidgina a zjistil jsem, že v Ubuntu je Kaffeine čilejší a výše uvedené nedělá.
V Mandrivě mi nikdy nefungovala kamera ve Skype, tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Nainstaloval jsem Skype, zapojil kameru a spustil jsem Skype. V jeho nastavení jsem nastavil správně kameru a klikl na tlačítko test. Byl jsem velmi překvapen, že kamera funguje dobře a hned na první pokus. Samozřejmě jsem vyzkoušel i mikrofon, ten mi nešel, ale hned jsem zjistil proč. Důvod je velmi prostý, a sice že byl mikrofon zeslaben v nastavení zvuku. Na druhý pokus již tedy vše fungovalo, jak mělo. Skype jsem zatím v reálném provozu nezkoušel.
Pro ukrácení volného času si rád zahraji hru AssaultCube, tato hra se však jak v repozitářích Mandrivy, tak Ubuntu nachází poměrně ve staré verzi, díky čemuž jste limitováni v počtu dostupných serverů pro online hru. Stáhl jsem si tedy jak v Mandrivě, tak Ubuntu binární balíčky této hry. Hru tedy stačí rozbalit a pomocí sh assaultcube.sh spustit. Avšak v Mandrivě mi tento postup nešel a balíček pro Mandrivu s touto verzí hry mi musel vytvořit Peťoš. Nevím proč, ale v Ubuntu stejným způsobem tato hra funguje a běžně ji hraji.
Dále mě potěšili systémové zvuky, hlavně ozvučený GDM, který při svém zobrazení vydá zajímavý zvuk, aby uživatel věděl, že boot počítače právě skončil.
Abych jen stále Ubuntu nechválil, tak bych se nyní rád zmínil i o tom, co se mi na Ubuntu nelíbí. Začněme opět správou softwaru. Pokud instaluji nějaký software, pak nevidím, za jak dlouho se stáhne z repozitářů, jestli za 5 nebo za 50 minut, nevidíte totiž časový údaj ani rychlost stahování, vidíte jen progress bar. Toto je tak asi jediná nevýhoda správy software v Ubuntu, jinak ji pokládám za velmi zdařilou.
Další nevýhodou Ubuntu je fakt, že pokud potřebujete obnovit GRUB, tak sice máte tu možnost to udělat pomocí instalačního CD, ale tato možnost není tak elegantní jako v případě Mandrivy, kde stačí nabootovat z instalačního DVD a pomocí jedné položky v záchranném režimu obnovit GRUB. Obnovit GRUB budete potřebovat třeba v případě, kdy si po instalaci Ubuntu chcete nainstalovat Windows, která Vám bez problémů a bez servítek přemažou GRUB a vy si tak nebudete moci při startu systému vybrat mezi Windows a Ubuntu.
c) Dny další - instalace a používání KDE v Ubuntu
Ubuntu obsahuje, jak jistě víte, GNOME, které je velmi "vyšperkované" ze strany Ubuntu, resp. Canonicalu, obsahuje např. pokročilejší nástroje v horním panelu GNOME a mnoho dalšího. Toto se o KDE, jak jsem později zjistil, říct nedá a až na pár detailů nepoznáte rozdíl mezi KDE od Mandrivy či Ubuntu, možná jen každá distribuce používá v KDE jiný výchozí vzhled, to už nedovedu říct, protože pro Ubuntu 10.04 je dostupná verze KDE 4.4.2 a už si bohužel nepamatuji, jak toto vydání KDE vypadalo v Mandrivě - používal jsem KDE 4.5.0.
KDE jsem se rozhodl doinstalovat do Ubuntu z důvodu, že jsem to jednak chtěl vyzkoušet (ze všech stran jsem slyšel, že KDE v Ubuntu není povedené), a taky proto, že jsem v Ubuntu stejně používal několik KDE aplikací, tak proč je rovnou nevyzkoušet v domovském prostředí.
Alespoň na mém počítači běží KDE plynuleji, než v případě Mandrivy. Když jsem používal KDE v Mandrivě, nejvíce mě trápila pomalost Dolphinu, ten se otevíral za 5 a více sekund, a že by byl čiperný se říct rozhodně nedá. Proto jsem vždy používal Gnome Commander. Avšak v Ubuntu startuje Dolphin za 2 sekundy, což je velmi povedený výsledek a již tak nemusím skoro vůbec používat Gnome Commander. Stejně tak mě trápil výše uvedený problém s Kaffeinem, avšak i v KDE v Ubuntu se tento problém neprojevil.
I reakce prostředí v KDE v Ubuntu se mi jeví jako rychlejší, např. mě v Mandrivě zlobila až příliš pomalá odezva KDE při práci s jeho nastavením, tedy při práci s nástrojem "Nastavení systému". Dále se zlepšila i celková reakční doba celého KDE.
Velmi často jsem musel v KDE v Mandrivě řešit nastavování zvukové karty v KDE, kdy si KDE myslelo, že zvuková karta je moje televizní karta a já to musel ručně v nastavení zvuku v KDE přepínat. Tomuto, zdá se, je v Ubuntu taky konec.
Nyní se opět zmíním samozřejmě i zjištěných problémech u KDE v Ubuntu. K-Menu neobsahuje možnost vypnutí či restartování počítače, ač jsem toto v nastavení KDE povolil (v nastavení KDE se jedná o položku "Správa relace"). Když chci tedy vypnout počítač, musím se nejprve odhlásit z KDE, a poté až pomocí nabídky GDM vypnout počítač.
Toto je zatím jediný zjištěný nedostatek KDE v Ubuntu. Jakmile najdu jeho řešení, rád se o něj podělím ve svém blogu.
d) Proč používám Ubuntu 10.04 a KDE 4.4.2, tedy starší verze obojího?
Jak jistě víte, dva dny na to, co jsem nainstaloval Ubuntu 10.04 vyšlo i Ubuntu 10.10, avšak já zatím přejít nemohu, protože Ubuntu obsahuje nový X.org (verze 1.9), pro které zatím neexistují fungující proprietární ovládače pro grafickou kartu GeForce 4 MX a otevřené ovládače bych nerad používal pro jejich nižší výkon.
Pro Ubuntu 10.04 je posledním oficiálním KDE vydání 4.4.2, existuje však pro něj i vydání 4.5.1, které se mě nepodařilo nainstalovat, protože systém chtěl částečný upgrade, což jsem nechtěl z důvodu výše uvedeného.
e) Závěr
Ubuntu po prvním týdnu používání pokládám za velmi zdařilý systém, kdy alespoň u mě převládají pozitiva před negativy (v porovnání s Mandrivou). Systém je rychlý, zatím stabilní a velmi se mi líbí např. správa softwaru, snadná instalace (až na výše uvedený problém) a celá koncepce systému.
V Ubuntu používám jako výchozí prostředí KDE, protože jsem na něj již zvyklý, ale musím uznat, že GNOME si díky Ubuntu u mě velmi polepšilo. Jsem rád, že jsem nevyslyšel časté "nářky" nad KDE v Ubuntu či Kubuntu, kdy jsem od svých známých slyšel, že když Ubuntu, tak jedině s GNOME, v podobném duchu jsem četl i mnohé komentáře na Internetu.
Osobně tedy Ubuntu pokládám za velmi zdařilé a uvidíme jak za rok zareaguje Mandriva, kdy by měla být vydána první verze pod křídly nového investora.
7. října 2010
Zatím zkušebně jsem začal používat Ubuntu
Po pěti letech co jsem používal Mandrivu, která byla mou první a doposud jedinou distribucí, jsem se rozhodl před pár dny pro změnu. Nakonec jsem si vybral Ubuntu. V dnešním článku bych rád napsal, proč jsem se rozhodl změnit distribuci, proč zrovna Ubuntu a jak se tato změna projeví na mém blogu.
a) Proč změna?
Mandrivu jsem používal od roku 2005 až do před včerejška (5. října 2010), tedy 5 let. První tři léta jen jako cvičný systém, poslední dva roky jako systém výchozí. Myšlenky ohledně změny distribuce jsem měl již vícekrát, vždy jsem si vybral určitou distribuci, nainstaloval jsem ji a zjistil jsem, že není důvod přecházet.
Ten důvod, proč přejít mě definitivně napadl právě 5. října 2010, kdy jsem zjistil, že vyšlo nové KDE, KDE 4.5.2, které opět pro Mandrivu 2010 Spring nebude a to ani neoficiální cestou. Tento fakt jsem si dal do spojitosti s tím, že Mandriva 2011 nebude a bude až Mandriva 2011 Spring, čili ještě necelý rok nebude pro uživatele Mandrivy oficiální cestou dostupné jiné KDE, než KDE 4.4.3 (neoficiální cestou pak pravděpodobně 4.5.0, které je zatím posledním KDE vydaným neoficiálně pro Mandrivu 2010 Spring a jak to tak vypadá zůstane i posledním pro tuto verzi distribuce).
Nelíbí se mi myšlenka, že ještě rok bych měl používat starý software, který byl mezi tím několikrát upraven, vylepšen a byly mu opraveny bezpečnostní problémy. Největší zájem uživatelů GNU/Linuxu (dále jen Linux) pravděpodobně spočívá v grafickém prostředí, proto také při každém vydání hlavní verze grafického prostředí je na každém serveru o Linuxu vydán článek o tom kterém prostředí.
Avšak pokud si ho člověk nemůže vyzkoušet a přitom jiní mohou, protože používají distribuci, pro kterou toto prostředí je k dispozici (ať oficiálně či neoficiálně), tak to tomu člověku je líto a ostatním závidí. Takový člověk může buď u takového článku pouze "slintat", nebo si ho může "ubalit" sám (velmi časově náročné, náročné i na HW) nebo může přejít k distribuci, pro kterou toto prostředí je.
Já měl štěstí, ještě před cca 3/4 rokem vycházeli neoficiální cestou pravidelně všechna stabilní vydání KDE, stačilo si vždy přidat repozitář a z něj provést aktualizaci. Ostatní programy jsem si "ubalil" sám, nebo existovala jiná cesta, jak je do Mandrivy nainstalovat. Avšak před zmíněným asi 3/4 rokem nastala první vlna odlivu klíčových osob z Mandrivy a nastaly i první prodlevy ve vydávání neoficiálních sestavení KDE, po pár měsících toto ustalo a KDE opět začalo vycházet alespoň neoficiální cestou pro Mandrivu.
Avšak KDE 4.5.0 bylo posledním KDE, které neoficiálně vyšlo pro Mandrivu, a jelikož je v Cookeru pouze vývojová verze KDE 4.6, nevypadá to, že by se mělo něco na tomto faktu změnit, navíc když Mandrivu od vydání KDE 4.5 potkala druhá vlna odlivu klíčových lidí a navíc oznámení, že Mandriva 2011 nebude a taky vznikl fork Mandrivy - Mageia.
Dalším důvodem byla i značná neinformovanost ze strany Mandrivy, která provázela vydání Mandrivy 2010 Spring, která vyšla nakonec s velkým zpožděním.
A toto se týká jen KDE, uživatelé GNOME jsou na to pravděpodobně stejně (o GNOME jsem se v poslední době moc nezajímal), pravda, absence nových verzí GNOME tolik až nebolí, protože vývoj 2. větve GNOME (čili verze 2.x) není tak radikální jako v případě KDE, kde je mezi verzí KDE 4.0 a 4.5 obrovský rozdíl.
Navíc je tu problém s nedostupností nových stabilních verzí toho či onoho SW, člověk si ho sice může "ubalit" z Cookeru, ale je to značně nepraktické, zvláště pak pokud se jedná o více SW najednou.
Vše výše uvedené jsem si tedy dal dohromady a uvážil jsem, že nejlepším řešením je změna distribuce, která netrpí výše uvedenými neduhy.
b) Proč Ubuntu?
Když jsem 5. října 2010 uvažoval, kterou distribuci zvolit, tak Ubuntu nebylo ihned vybráno za náhradu. Tou náhradou bylo původně OpenSUSE, avšak až po instalaci jsem se dozvěděl, že pro OpenSUSE 11.3 neexistují ovládače pro mou grafickou kartu NVidia GeForce 4 MX.
Nakonec jsem si tedy vybral Ubuntu, Fedora, když jsem ji posledně zkoušel mi připadala jako klon Mandrivy (vzhledově), ale možná se jedná jen o můj subjektivní pohled.
Ubuntu jsem si vybral proto, že většina projektů má předpřipravené balíčky právě pro Ubuntu a není potřeba se tak spoléhat na distribuci. A v mnoha případech mají i repozitáře s těmito balíčky.
c) Jaký byl přechod?
Instalace Ubuntu byla bezproblémová, ale pomalejší, trvala oproti instalaci OpenSUSE (taktéž z LIVE CD) o něco déle. Co mě však zamrzelo je, že Ubuntu nerozdělilo disk na dva oddíly - / a /home, ač jsem vybral možnost "Použít celý disk", tedy druhou možnost v instalátoru.
Jako vždy byly problémy s grafickou kartou - jelikož se jedná již LEGACY kartu a navíc mám "no name" monitor. V Mandrivě jsem posledních vydání musel upravovat parametry jádra, v Ubuntu jsem musel nainstalovat ovládače, zapnout proprietární ovládače, vypnout je a opět zapnout. Než jsem však na toto přišel, utekla hodina a po celou dobu jsem větší rozlišení jak 640x480 nezískal (ač jsem měl řádně nainstalovaný ovládač GK a měl ho "aktivovaný"), navíc při při 60 Hz, čili oči po chvíli bolely.
Jakmile jsem vyřešil tento problém, tak šla většina věcí již jak po másle. Problém nastal jen v Kaffeine, kde se mi nechtěli přehrávat TV stanice, stačilo nainstalovat jeden balíček a bylo po problémech.
Po instalaci tak stačilo nakopírovat určitá data z původního HOME adresáře Mandrivy a samozřejmě nainstalovat požadovaný SW a připad potřebné repozitáře (Google Chrome, Pidgin, Gnome Commander, Dropbox, SMPlayer, Kaffeine a AssaultCube).
Problémy byly pouze s Dropboxem, "půl dne" zobrazoval v kontextové nabídce, že stahuje 300 souborů, stačilo však přeinstalovat tuto verzi betaverzí a vše bylo po chvíli v pořádku.
Jako jednu z prvních věcí jsem přesunul tlačítka pro uzavíraní, maximalizaci a minimalizaci z levé strany na pravou a vypnul veškeré efekty - jsou náročné, např. ve hře AssaultCube jsem měl o 50 snímků menší FPS.
Jelikož používám Google Chrome, tak přechod na Ubuntu bylo co se týče Internetu velmi snadný, stačilo přidat repozitář (zde byly maličké problémy), nainstalovat jej a zapnout synchronizaci. Jelikož má Chrome pravděpodobně nejdokonalejší synchronizaci, nemusel jsem s Chromem nic již dělat, pouze jsem zakázal synchronizaci vzhledu, aby lépe zapadl do Ubuntu. Díky synchronizaci se mi tak synchronizovali nejen záložky, ale hlavně i nastavení (to prosím neumí snad žádný jiný prohlížeč synchronizovat) a doplňky. Chrome tak byl ihned nastaven dle mých přání.
KDE jsem zatím neinstaloval, zatím totiž zkouším možnosti GNOME v Ubuntu.
Stačilo tak "jedno odpoledne" a vše bylo v pořádku, a to mě ještě hodně zdržela grafická karta.
d) Jaký to bude mít vliv na můj blog a mé další projekty
Můj blog se měnit samozřejmě nebude, žádné články mazat nebudu, možná jen zruším některé kategorie a články o Mandrivě vložím do jedné velké kategorie, aby v tom byl pořádek. Své postřehy o Ubuntu budu psát zde, jako jsem to dělal v případě Mandrivy.
Na fóru však budou zrušeny některé fóra, které se věnovali mému repozitáři, který již nebude aktualizován, samozřejmě jej nechám aktivní.
e) Můj názor na Mandrivu
Na závěr článku bych se ještě rád zmínil o svém současném názoru na Mandrivu. Jak jsem již dříve napsal, Mandrivu jsem používal 5 let, mí známí o mě ví (pevně doufám), že takovéto zásadní kroky dělám s velkým rozmyslem. Mé rozhodnutí nebylo tedy impulsivní, ale po dobrém uvážení.
Na Mandrivě se mě nelíbí jen jedna, dvě věci, a sice že je problém s dostupností nového SW a současný stav Mandrivy, která již ve dvou vlnách propustila klíčové lidi, a která neinformuje moc dobře o svých úmyslech a podobně, o čemž jsme se všichni přesvědčili při vydávání Mandrivy 2010 Spring, která byla odložena a dlouho se nevědělo proč, kdy a zda-li vůbec vyjde.
Jinak pokládám Mandrivu stále za nejlepší distribuci, kdyby neplatili výše uvedené dva problémy, pak bych vůbec nepřecházel. Již jsem se s mířil s tím, že adaptace na Ubuntu nebude jednoduchá, že se některé věci dělají jinak než v Mandrivě, ale něco podobného mě potkalo již před dvěma léty, kdy jsem zjistil, že systémy od Microsoftu nejsou pro mě a že je čas na změnu. Tehdy byl přechod daleko horší a taky jsem jej nakonec zvládl.
Mandrivě přeji vše dobré, aby se vzpamatovala ze svých problémů a třeba se za rok, až vyjde Mandriva 2011 Spring, se k ní vrátím a možná i dříve ;).
a) Proč změna?
Mandrivu jsem používal od roku 2005 až do před včerejška (5. října 2010), tedy 5 let. První tři léta jen jako cvičný systém, poslední dva roky jako systém výchozí. Myšlenky ohledně změny distribuce jsem měl již vícekrát, vždy jsem si vybral určitou distribuci, nainstaloval jsem ji a zjistil jsem, že není důvod přecházet.
Ten důvod, proč přejít mě definitivně napadl právě 5. října 2010, kdy jsem zjistil, že vyšlo nové KDE, KDE 4.5.2, které opět pro Mandrivu 2010 Spring nebude a to ani neoficiální cestou. Tento fakt jsem si dal do spojitosti s tím, že Mandriva 2011 nebude a bude až Mandriva 2011 Spring, čili ještě necelý rok nebude pro uživatele Mandrivy oficiální cestou dostupné jiné KDE, než KDE 4.4.3 (neoficiální cestou pak pravděpodobně 4.5.0, které je zatím posledním KDE vydaným neoficiálně pro Mandrivu 2010 Spring a jak to tak vypadá zůstane i posledním pro tuto verzi distribuce).
Nelíbí se mi myšlenka, že ještě rok bych měl používat starý software, který byl mezi tím několikrát upraven, vylepšen a byly mu opraveny bezpečnostní problémy. Největší zájem uživatelů GNU/Linuxu (dále jen Linux) pravděpodobně spočívá v grafickém prostředí, proto také při každém vydání hlavní verze grafického prostředí je na každém serveru o Linuxu vydán článek o tom kterém prostředí.
Avšak pokud si ho člověk nemůže vyzkoušet a přitom jiní mohou, protože používají distribuci, pro kterou toto prostředí je k dispozici (ať oficiálně či neoficiálně), tak to tomu člověku je líto a ostatním závidí. Takový člověk může buď u takového článku pouze "slintat", nebo si ho může "ubalit" sám (velmi časově náročné, náročné i na HW) nebo může přejít k distribuci, pro kterou toto prostředí je.
Já měl štěstí, ještě před cca 3/4 rokem vycházeli neoficiální cestou pravidelně všechna stabilní vydání KDE, stačilo si vždy přidat repozitář a z něj provést aktualizaci. Ostatní programy jsem si "ubalil" sám, nebo existovala jiná cesta, jak je do Mandrivy nainstalovat. Avšak před zmíněným asi 3/4 rokem nastala první vlna odlivu klíčových osob z Mandrivy a nastaly i první prodlevy ve vydávání neoficiálních sestavení KDE, po pár měsících toto ustalo a KDE opět začalo vycházet alespoň neoficiální cestou pro Mandrivu.
Avšak KDE 4.5.0 bylo posledním KDE, které neoficiálně vyšlo pro Mandrivu, a jelikož je v Cookeru pouze vývojová verze KDE 4.6, nevypadá to, že by se mělo něco na tomto faktu změnit, navíc když Mandrivu od vydání KDE 4.5 potkala druhá vlna odlivu klíčových lidí a navíc oznámení, že Mandriva 2011 nebude a taky vznikl fork Mandrivy - Mageia.
Dalším důvodem byla i značná neinformovanost ze strany Mandrivy, která provázela vydání Mandrivy 2010 Spring, která vyšla nakonec s velkým zpožděním.
A toto se týká jen KDE, uživatelé GNOME jsou na to pravděpodobně stejně (o GNOME jsem se v poslední době moc nezajímal), pravda, absence nových verzí GNOME tolik až nebolí, protože vývoj 2. větve GNOME (čili verze 2.x) není tak radikální jako v případě KDE, kde je mezi verzí KDE 4.0 a 4.5 obrovský rozdíl.
Navíc je tu problém s nedostupností nových stabilních verzí toho či onoho SW, člověk si ho sice může "ubalit" z Cookeru, ale je to značně nepraktické, zvláště pak pokud se jedná o více SW najednou.
Vše výše uvedené jsem si tedy dal dohromady a uvážil jsem, že nejlepším řešením je změna distribuce, která netrpí výše uvedenými neduhy.
b) Proč Ubuntu?
Když jsem 5. října 2010 uvažoval, kterou distribuci zvolit, tak Ubuntu nebylo ihned vybráno za náhradu. Tou náhradou bylo původně OpenSUSE, avšak až po instalaci jsem se dozvěděl, že pro OpenSUSE 11.3 neexistují ovládače pro mou grafickou kartu NVidia GeForce 4 MX.
Nakonec jsem si tedy vybral Ubuntu, Fedora, když jsem ji posledně zkoušel mi připadala jako klon Mandrivy (vzhledově), ale možná se jedná jen o můj subjektivní pohled.
Ubuntu jsem si vybral proto, že většina projektů má předpřipravené balíčky právě pro Ubuntu a není potřeba se tak spoléhat na distribuci. A v mnoha případech mají i repozitáře s těmito balíčky.
c) Jaký byl přechod?
Instalace Ubuntu byla bezproblémová, ale pomalejší, trvala oproti instalaci OpenSUSE (taktéž z LIVE CD) o něco déle. Co mě však zamrzelo je, že Ubuntu nerozdělilo disk na dva oddíly - / a /home, ač jsem vybral možnost "Použít celý disk", tedy druhou možnost v instalátoru.
Jako vždy byly problémy s grafickou kartou - jelikož se jedná již LEGACY kartu a navíc mám "no name" monitor. V Mandrivě jsem posledních vydání musel upravovat parametry jádra, v Ubuntu jsem musel nainstalovat ovládače, zapnout proprietární ovládače, vypnout je a opět zapnout. Než jsem však na toto přišel, utekla hodina a po celou dobu jsem větší rozlišení jak 640x480 nezískal (ač jsem měl řádně nainstalovaný ovládač GK a měl ho "aktivovaný"), navíc při při 60 Hz, čili oči po chvíli bolely.
Jakmile jsem vyřešil tento problém, tak šla většina věcí již jak po másle. Problém nastal jen v Kaffeine, kde se mi nechtěli přehrávat TV stanice, stačilo nainstalovat jeden balíček a bylo po problémech.
Po instalaci tak stačilo nakopírovat určitá data z původního HOME adresáře Mandrivy a samozřejmě nainstalovat požadovaný SW a připad potřebné repozitáře (Google Chrome, Pidgin, Gnome Commander, Dropbox, SMPlayer, Kaffeine a AssaultCube).
Problémy byly pouze s Dropboxem, "půl dne" zobrazoval v kontextové nabídce, že stahuje 300 souborů, stačilo však přeinstalovat tuto verzi betaverzí a vše bylo po chvíli v pořádku.
Jako jednu z prvních věcí jsem přesunul tlačítka pro uzavíraní, maximalizaci a minimalizaci z levé strany na pravou a vypnul veškeré efekty - jsou náročné, např. ve hře AssaultCube jsem měl o 50 snímků menší FPS.
Jelikož používám Google Chrome, tak přechod na Ubuntu bylo co se týče Internetu velmi snadný, stačilo přidat repozitář (zde byly maličké problémy), nainstalovat jej a zapnout synchronizaci. Jelikož má Chrome pravděpodobně nejdokonalejší synchronizaci, nemusel jsem s Chromem nic již dělat, pouze jsem zakázal synchronizaci vzhledu, aby lépe zapadl do Ubuntu. Díky synchronizaci se mi tak synchronizovali nejen záložky, ale hlavně i nastavení (to prosím neumí snad žádný jiný prohlížeč synchronizovat) a doplňky. Chrome tak byl ihned nastaven dle mých přání.
KDE jsem zatím neinstaloval, zatím totiž zkouším možnosti GNOME v Ubuntu.
Stačilo tak "jedno odpoledne" a vše bylo v pořádku, a to mě ještě hodně zdržela grafická karta.
d) Jaký to bude mít vliv na můj blog a mé další projekty
Můj blog se měnit samozřejmě nebude, žádné články mazat nebudu, možná jen zruším některé kategorie a články o Mandrivě vložím do jedné velké kategorie, aby v tom byl pořádek. Své postřehy o Ubuntu budu psát zde, jako jsem to dělal v případě Mandrivy.
Na fóru však budou zrušeny některé fóra, které se věnovali mému repozitáři, který již nebude aktualizován, samozřejmě jej nechám aktivní.
e) Můj názor na Mandrivu
Na závěr článku bych se ještě rád zmínil o svém současném názoru na Mandrivu. Jak jsem již dříve napsal, Mandrivu jsem používal 5 let, mí známí o mě ví (pevně doufám), že takovéto zásadní kroky dělám s velkým rozmyslem. Mé rozhodnutí nebylo tedy impulsivní, ale po dobrém uvážení.
Na Mandrivě se mě nelíbí jen jedna, dvě věci, a sice že je problém s dostupností nového SW a současný stav Mandrivy, která již ve dvou vlnách propustila klíčové lidi, a která neinformuje moc dobře o svých úmyslech a podobně, o čemž jsme se všichni přesvědčili při vydávání Mandrivy 2010 Spring, která byla odložena a dlouho se nevědělo proč, kdy a zda-li vůbec vyjde.
Jinak pokládám Mandrivu stále za nejlepší distribuci, kdyby neplatili výše uvedené dva problémy, pak bych vůbec nepřecházel. Již jsem se s mířil s tím, že adaptace na Ubuntu nebude jednoduchá, že se některé věci dělají jinak než v Mandrivě, ale něco podobného mě potkalo již před dvěma léty, kdy jsem zjistil, že systémy od Microsoftu nejsou pro mě a že je čas na změnu. Tehdy byl přechod daleko horší a taky jsem jej nakonec zvládl.
Mandrivě přeji vše dobré, aby se vzpamatovala ze svých problémů a třeba se za rok, až vyjde Mandriva 2011 Spring, se k ní vrátím a možná i dříve ;).
12. srpna 2010
Co mne zaujalo, díl 2.
Dnes mě zaujal článek na diit.cz, tentokrát mne ale rozesmutnil - jedná se o článek "Hadopi chce zavést spyware".
Co je to HADOPI?
Ve Francii totiž platí zákon "HADOPI", a sice jeho druhá verze (první verzi zrušil ústavní soud). Tento zákon říká, že kdo bude třikrát přistižen, že porušuje autorská práva (lidově řečeno "warezí"), tak bude odpojen od Internetu a žádný poskytovatel mu nebude moci zřídit připojení na Internet.
K tomuto účelu vznikl ve Francii nový úřad (Higher Authority for the Distribution of Works and the Protection of Copyright on the Internet), který má právě nad dodržováním zákona dohlížet.
HADOPI chce použít spyware
Do dnešního dne jsem moc tenhle problém nevnímal, zákon platí jen ve Francii, Evropské unii (resp. Evropskému parlamentu) se moc nelíbí (viz. zde) a ani na naší politické scéně se o něm moc nediskutuje (pokud je mi alespoň známo).
Dnes jsem si však přečetl tento článek a ten mne poměrně pobouřil. Francouzská vláda počítá s tím, že uživatelé by nainstalovali program, který by je špehoval a posílal údaje o tom, co s počítačem dělají (ano s PC, tedy nejen co dělají na Internetu, ale komplet co dělají s počítačem) a podobně.
Dále pak se počítá se špehováním na úrovni poskytovatele Internetu - poskytovatel by tak pravděpodobně logoval, co který uživatel dělá. Jako další možnost je počítáno, že zmíněný špehovací program byl součástí antivirů.
Co se mi tedy nelíbí
Na tom všem se mi nelíbí celá koncepce, místo toho, aby se řešil důvod nelegálního šíření filmů, SW a hudby, tak se řeší až důsledek, což je dle mého názoru špatně. Filmy, hry a obecně software by měl zlevnit - což jde u nás krásně vidět třeba na filmových DVD za 49 kč nebo trochu více.
Dále se mi nelíbí i ten fakt, že Internet se stává čím dál méně svobodným - špehování se mi nelíbí. Neporušuji zákony České republiky a chci mít právo na soukromí, které je ustanoveno i v nejdůležitější listině České republiky - v Ústavě. Nechci, aby nějaký státní či soukromý subjekt kontroloval moji poštu, chat a další aktivity, které provádím na Internetu.
Navíc, jak již je upozorňováno v článku, někdo se Vám může nabourat do Vaší domácí sítě a stahovat nelegální obsah s Vaší IP adresou. Vy o tom ani nemusíte vědět a i přesto by jste byl za toto pokárán či odpojen od Internetu.
Jak se bránit
1) Zákon platí jen ve Francii, toto se ovšem může kdykoli změnit - peníze zmůžou vše.
2) Používat šifrovaný přístup na Internet (HTTPS, VPN), ale pokud by tento zákon jednou platil (věřím, že ale u nás tohle nenastane ), tak i šifrovaný přístup jednou zakážou.
3) Stěžovat si na toto - soudně (u nás, ve světě), protestní akce...
Na závěr
Když jsem si pročítal výše odkazovaný článek, v hlavě mě napadaly představy, kdy se člověk narodí a ihned mu bude voperován čip, aby stát mohl vědět co dělá a aby zabránili tomu, že by třeba jednou mohl stáhnout nelegálně film či provádět jinou trestnou činnost. Snad se tohoto nikdy nedožiji, ale k tomuto stavu se začíná velmi pomalu svět přibližovat.
Lidé mají řešit příčiny a ne důsledky. Toť vše.
Reference: Diit, ITbiz.
Co je to HADOPI?
Ve Francii totiž platí zákon "HADOPI", a sice jeho druhá verze (první verzi zrušil ústavní soud). Tento zákon říká, že kdo bude třikrát přistižen, že porušuje autorská práva (lidově řečeno "warezí"), tak bude odpojen od Internetu a žádný poskytovatel mu nebude moci zřídit připojení na Internet.
K tomuto účelu vznikl ve Francii nový úřad (Higher Authority for the Distribution of Works and the Protection of Copyright on the Internet), který má právě nad dodržováním zákona dohlížet.
HADOPI chce použít spyware
Do dnešního dne jsem moc tenhle problém nevnímal, zákon platí jen ve Francii, Evropské unii (resp. Evropskému parlamentu) se moc nelíbí (viz. zde) a ani na naší politické scéně se o něm moc nediskutuje (pokud je mi alespoň známo).
Dnes jsem si však přečetl tento článek a ten mne poměrně pobouřil. Francouzská vláda počítá s tím, že uživatelé by nainstalovali program, který by je špehoval a posílal údaje o tom, co s počítačem dělají (ano s PC, tedy nejen co dělají na Internetu, ale komplet co dělají s počítačem) a podobně.
Dále pak se počítá se špehováním na úrovni poskytovatele Internetu - poskytovatel by tak pravděpodobně logoval, co který uživatel dělá. Jako další možnost je počítáno, že zmíněný špehovací program byl součástí antivirů.
Co se mi tedy nelíbí
Na tom všem se mi nelíbí celá koncepce, místo toho, aby se řešil důvod nelegálního šíření filmů, SW a hudby, tak se řeší až důsledek, což je dle mého názoru špatně. Filmy, hry a obecně software by měl zlevnit - což jde u nás krásně vidět třeba na filmových DVD za 49 kč nebo trochu více.
Dále se mi nelíbí i ten fakt, že Internet se stává čím dál méně svobodným - špehování se mi nelíbí. Neporušuji zákony České republiky a chci mít právo na soukromí, které je ustanoveno i v nejdůležitější listině České republiky - v Ústavě. Nechci, aby nějaký státní či soukromý subjekt kontroloval moji poštu, chat a další aktivity, které provádím na Internetu.
Navíc, jak již je upozorňováno v článku, někdo se Vám může nabourat do Vaší domácí sítě a stahovat nelegální obsah s Vaší IP adresou. Vy o tom ani nemusíte vědět a i přesto by jste byl za toto pokárán či odpojen od Internetu.
Jak se bránit
1) Zákon platí jen ve Francii, toto se ovšem může kdykoli změnit - peníze zmůžou vše.
2) Používat šifrovaný přístup na Internet (HTTPS, VPN), ale pokud by tento zákon jednou platil (věřím, že ale u nás tohle nenastane ), tak i šifrovaný přístup jednou zakážou.
3) Stěžovat si na toto - soudně (u nás, ve světě), protestní akce...
Na závěr
Když jsem si pročítal výše odkazovaný článek, v hlavě mě napadaly představy, kdy se člověk narodí a ihned mu bude voperován čip, aby stát mohl vědět co dělá a aby zabránili tomu, že by třeba jednou mohl stáhnout nelegálně film či provádět jinou trestnou činnost. Snad se tohoto nikdy nedožiji, ale k tomuto stavu se začíná velmi pomalu svět přibližovat.
Lidé mají řešit příčiny a ne důsledky. Toť vše.
Reference: Diit, ITbiz.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)